Socha herečky Otýlie Sklenářové – Male je dílem sochaře Ladislava Šalouna. Je zhotovena z bílého mramoru. Odhalena byla v roce 1933. Socha je uletěna v Čelakovského sadech u Národního muzea, v místech, kde stávala letní scéna Nového českého divadla.

Původní hradební systém z roku 1257 zcela zanikl. Následně byl vystavěn nový ve dvou etapách. První byla vnitřní hradba vystavěná v letech 1360-1380 (1502-1505 opravována), tvořila ji až 10 m vysoká zeď s cimbuřím, silná až 2 metry, doplněná hranolovitými dovnitř otevřenými věžemi. Kolem roku 1513 přibyla parkánová hradba vysoká zhruba 4,5 m, silná cca 1,2 m s podkovovitými baštami rovněž dovnitř otevřenými. Celek doplňovaly čtyři brány (ani jedna se nedochovala). Do dnešní doby se dochoval obvod hradeb o délce 1.800 m. Největší zachovanou částí je západní a jižní část. Západní část při Klášterní zahradě tvoří bývalá vnitřní hradba. Zde také můžeme najít věžici přestavěnou v roce 1705 na vyhlídkový pavilon, dnes známá jako jezuitská hvězdárna. Jižní část tvoří parkánová hradba mezi ulicemi Máchovy schody a Krajskou (zde i obvodové zdi bývalé bašty), hradební pás dále pokračuje až k bývalé jezuitské rezidenci. Další část hradeb se dochovala při ulici Mezibraní na jihovýchodním okraji centra. Zde můžeme vidět i bývalou baštu, která původně otevřená byla ve druhé polovině 18. století adaptována na kapli pro blízkou věznici. Prý zde ministroval i sám J. Babinský, který se roku 1796 narodil na litoměřickém předměstí. V roce 1951 byla bašta opravena a roku 1992 adaptována na dnešní vinárnu či restauraci. Dále dochovaná část opevnění pokračuje za ulicí Dlouhou a mezi ulicemi Zítkova a Novobranská. Mezi ulicemi Dlouhá a Zítkova za parkovištěm je vidět hlavní hradba s věžemi upravenými pro obytné účely. Druhý úsek mezi Zítkovou a Novobranskou tvoří hradba s původními neupravenými věžemi.

Na pravém břehu Chrudimky, východně od zámku stojí budova automatických mlýnů. Winternitzovy automatické turbínové mlýny se silem byly vystavěny v letech 1909-1911 podle návrhu Josefa Gočára (jde o první Gočárovu stavbu v Pardubicích). Stavba režné industriální architektury vychází z anglosaské tradice. Původně jej tvořil třípatrový strohý hranol levého křídla s vedle stojícím silem, postavený z tmavých a světlých cihel. Kolem roku 1919 a následně ve dvacátých letech prošla stavba několika úpravami. Levé křídlo se silem bylo propojeno prampouchovým přemostěním a některé části dostaly atiku zpodobňující hradní cimbuří, což stavbu podstatně změkčilo. V roce 1960 bylo ještě levé křídlo prodlouženo čtyřpatrovou přístavbou, avšak respektující původní vzhled. Co však pohled na mlýny kazí je nevzhledná budova vrátnice a jídelny.

Původně románský kostel byl vystavěn v první polovině 13. století. Z období gotiky pochází kněžiště. V barokním období pak byl rozšířen do dnešního trojlodí a v roce 1714 přistavěna 50 m vysoká věž. Oltářní obraz namaloval Ignác Dullinger. Ochoz věže ve výšce 26 m je přístupný veřejnosti od května do září.