Největší hornické muzeum v České republice nemůže být nikde jinde než v černé Ostravě. Areál, rozprostírající se na jihovýchodním úpatí vrchu Landek, má širokou nabídku doplňkových služeb a svým návštěvníkům nabízí celodenní výlet mezi památkami v přírodě. Landek je od roku 1992 vyhlášen národní přírodní památkou. Jedná se o unikátní lokalitu z hlediska geologie, archeologie, historie, přírodovědy a hornictví. Právě spojení hornického muzea jako technické památky a vrchu Landek jako národní přírodní památky činní z návštěvy tohoto místa nezapomenutelný zážitek. Muzeum bylo otevřeno 4. prosince 1993 na svátek sv. Barbory, patronky horníků. V nabídce má tyto stálé expozice: Výstavní vila Zde začíná nejčastěji prohlídka areálu.  Návštěvník zde totiž má užitečnou možnost dát si do širších souvislostí vše, co uvidí v ostatních částech muzea, a tak umocnit dojmy z pobytu v areálu. Najde zde několik tématicky oddělených expozic, které dohromady prezentují průřez několik tisíc let dlouhou historií nejen Landeku, ale celého ostravského hornictví. Podzemní expozice - kulturní památka důl Anselm Vydejte se do podzemí, absolvujte každodenní cestu jako horníci. Jedinečná expozice ve štolách horních slojí skutečného historického dolu Anselm. Návštěvníci sem sfárají důlní jámou v těžní kleci z historické budovy dolu ve stylu průmyslové secese. Expozice důlního záchranářství Landecká expozice báňského záchranářství je největší na světě. Ukazuje vysoce sofistikovanou a rizikovou činnost, bez níž by práce v podzemí nebyla možná, a techniku, která záchranářům umožňuje pohybovat se v prostředí, jež je v některých ohledech ještě nepřátelštější než kosmický prostor nebo hlubiny moře. Exponáty a expozice volně rozmístěné v areálu Exponáty na volné ploše zachycují zdejší lidské aktivity od doby kamenné v podobě sídliště pralidí, přes rozmach těžby reprezentovaný typickou průmyslovou architekturou, až po důlní techniku 20. století. Spíše než o muzeum v klasickém smyslu zde tedy je jakási kombinace muzea a skanzenu. Stálá expozice: Historie a technický vývoj dobývání uhlí od roku 1782 po současnost. Výstavní budova - historie osídlení Landeku (Landecká Venuše), hornická symbolika, historie důlních svítidel a důlního měřičství. Podzemní expozice zpřístupněna fáráním jámou, štoly z 1. poloviny 19. století, důlní pracoviště včetně dvou mechanizovaných porubů (prezentovány v provozu). Expozice báňského záchranářství - největší svého druhu v Evropě, dýchací, potápěčská, lezecká a měřická technika, funkční část dýmnice. Národní přírodní památka Landek.

Skalní útvar připomínající husu se nachází na žluté turistické značce vedoucí od Martinských stěn směrem na Helfenburk u Úštěka, přibližně 8 km severovýchodně od obce Dubá.Akumulací železitých inkrustací v pískovcích vznikla na vrcholku Husy nepravidelná hřibovitá skalka. Selektivní zvětrávání zde dalo vzniknout nejrůznějším červenohnědým až šedočerně zbarveným strukturám tvořených železitým pískovcem. Ty vytvářejí pěnovité, miskovité a jiné nepravidelně zprohýbané formy. Na vrcholové plošině také najdeme v hojné míře pískovcové kužely ve tvaru gejzírových stalagmitů s kráterovitě vyvětralou prohlubeninou na vrcholu.

Stanice je přestupní pro trasu B a C. Stanice jsou vzájemně propojeny eskalátory a chodbami.Horní stanice na trase C byla uvedena do provozu v roce 1975. Je dlouhá 225 m a široká 22 m. Vestibul byl vyzdoben mozaikou s námětem bitvy u Sokolova, která se odehrála 8.3.1943 a v níž padl kapitán Otakar Jaroš, od S. Balardiniho a O. Oplta. Projektanty byli P. Hovorka, Z. Knap a V. Uhlíř.Spodní stanice na trase B byla uvedena do provozu v roce 1985. Je ražená, pilířová a trojlodní. Umožňuje vstup a výstup vestibulem horní stanice a dále ústí na Sokolovskou ulici. Projektanty byli Z. Dvořáková a V. Uhlíř.Na stanici navazuje tramvajová a autobusová doprava městské hromadné dopravy a autobusová doprava z autobusového nádraží Praha Florenc.Současný název stanice je odvozen od místního názvu Florenc.Stanice je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží. Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod. Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně! Stanice metra Florenc B je situována pod ulicí Ke Štvanici a budovou muzea hl. m. Prahy v na rozhraní osmého a prvního městského obvodu.Zprovozněna byla na I. úseku trasy B v roce 1985. Její původní název zněl Sokolovská. Až do roku 1990 byla koncovou stanicí a už od jejího otevření měla přestup na stejnojmenou stanici na trase C.Hloubka nástupiště je 39 m pod povrchem.Stanice je ražená, sloupové typu. Trojlodní konstrukce má převýšenou střední loď. Stanice je řešena tak že umožňuje vybudování druhého výstupu do ulice Na Poříčí. Nástupiště tvoří obklad z glazovaných keramických tvarovek. Ke stanici patří technologický tunel o délce 133 m. Za stanice vede jeden přestup na trasu C a to z prostředku nástupiště. Přímý výstup ze stanice je jedním lomeným eskalátorovým tunelem do povrchového vestibulu u ulice Sokolovská. Ten sousedí s již tehdy fungujícím vestibulem stanice na trase C. Počet provozně-služebních místností: 179Obestavěný prostor: 117.154 m3Stavební náklady: 560 mil. korun.

V době výstavby evangelického kostela stojícího v Revoluční ulici, byl Šumperk městem s převážně německým obyvatelstvem. Němečtí protestanti zde pak převážně ze svých sbírek postavili jednolodní, novogotický kostel, dokončený roku 1874, podle ing. W. Knapka. Stavba je přišla celkem na 14.700 zlatých. O několik roků později (1887) byla přistavěna sakristie. Dalšími úpravami kostel prošel na počátku 20. století. V roce 1908 byla dokončena nová větší kostelní věž, jenž nahradila menší věžičku. Vnitřními úpravami prošel kostel v průběhu 20. let 20. století. Po druhé světové válce kdy proběhl odsun německého obyvatelstva se kostel dostal do správy Českobratrské evangelické církve. Svému účelu slouží objekt dodnes.