Nejmenší (2,78 ha), ale nejvýše (1096 m.n.m.) položené jezero na české straně Šumavy se nachází 8 km jihovýchodně od Železné Rudy. Jezero ledovcového původu časem ztrácelo svoji vodu a zarůstalo, znovuobnovení nastalo až po zvýšení hráze v 19. století. Jezero po odvodu měří okolo 870 m a zadržuje na 40.000 m3 vody, jeho poměrně mělké, jeho největší hloubka měří jen 3,9 m. Jezero je přístupné po turisticky značené cestě.

V údolí řeky Odry nedaleko vsi Klokočůvek se nachází vrásový soubor, který je ukázkou vrásové stavby kulmských hornin. Nachází se zde souvislé skalní defilé v délce zhruba 200 m. Základním prvkem jsou rozsáhlé, kilometrové překocené vrásy s výraznou východní vergencí, mnohdy přetržené vrásovými přesmyky. Na odkryvech je možno spatřit soubory s přímými, šikmými, překocenými, ležatými i ponořenými vrásami, v rozměrech decimetrů až metrů.

Nedaleko Slavkova u Brna stojí ve svahu bezjmenného kopce malá kaple Panny Marie Sedmibolestné. Nacházel se zde vývěr vody údajně léčivé vody, nad ním pak se nacházela již od nepaměti kaplička se sochou Panny Marie. Časem však byl zbořena a kousek pod pramenem byla v letech 1867-1877 vystavěna současná klasicistní stavba kaple obdélného půdorysu s menší věží. Během roku se sem koná několik poutí, pravidelné bohoslužby se konají od května do října.

Židé žili v Lounech již od poloviny 14. století, ale v v letech 1541 – 1542 byli z města vypovězeni. Jejich komunita byla obnovena až v 19. století, kdy roku 1860 vznikla novodobá židovská náboženská obec. Poměrně rychle se rozrůstala, ale v prvním desetiletí své existence neměla vlastní modlitebnu. Náboženské obřady se konaly v židovském domě v České ulici, kde bývala také židovská škola. Ovšem potřeba postavení synagogy stále rostla. Prvním krokem bylo nalezení stavebního pozemku. Nakonec byl roku 1871 židovskou obcí zakoupen pozemek v dnešní Hilbertově ulici, na němž původně stával zájezdní hostinec, který v polovině století vyhořel. Ještě v tom roce zde byla podle plánů architekta Staňka postavena synagoga v pseudorománském slohu s maurskými prvky. Pro bohoslužby sloužila do nacistické okupace, pak ovšem její životní příběh nabral linii, která byla rozdílná od osudů podobných staveb za okupace. Lounská synagoga se vyhnula arizaci židovského majetku a velmi zvláštním dějem událostí se jí podařilo zakoupit městem Louny, které zde zřídilo městské muzeum. Muzeum prostory synagogy využívalo v letech 1942 – 1954, poté zde byl v roce 1967 zřízen depozitář Státního okresního archivu Louny.