Židovský hřbitov se nachází zhruba v poli asi 300 m od silnice spojující obec Zderaz a Oráčov. Založen byl údajně v 15. století, doložen je však až od 17. století. Na ploše asi 1686 m2 se do dnešní doby dochovalo na 300 náhrobků od 18. století do 30. let 20. století. Část obvodové zdi je povalena. Starší náhrobky jsou vztyčené, novodobější většinou povalené. U vchodu na hřbitov se nachází poškozená márnice či vozovna. Ke hřbitovu dnes nevede žádná cesta. Vzhledem k tomu, že se nachází v poli, nejlepší přístup je k němu v době kdy je pole sklizeno a není mokrá půda. Hřbitov je volně přístupný.

Kostel sv. Jiří v obci Hradešín je tvořen shlukem drobných stavebních prvků různého stáří. Původem kostela je románská rotunda z doby před polovinou 12. století, která byla součástí pravděpodobně opevněného panského dvorce. S tím pravděpodobně souvisí, že byl kostel původně opevněn, přesnější podoba tohoto opevnění není však bohužel známa. V 70. letech 14. století probíhá gotická přestavba kostela. Rotunda byla zbavena své apsidy a byl k ní přistavěna gotická obdélná loď. Do dnešní doby se zachovala její loď kruhového půdorysu z kamenných kvádrů v západní části gotické lodi. Na jejím průčelí je dodnes patrný zazděný románský portál a původní románské okénko. Po roce 1421 se stává kostel sv. Jiří utrakvistickou svatyní a je jí po následující dvě století. V roce 1462 získává zdejší panství Čeněk z Klinštejna. Tento majitel nechal postavit kolem kostela nové pozdně gotické opevnění, sestavájící se z mohutné ohradní zdi se střílnami, což je patrné dodnes. Na jižní straně byla vestavěna hranolová vstupní brána, jejíž horní podlaží sloužilo zároveň jako zvonice. Další stavební vývoj souvisí s rodem Smiřických, kteří získali zdejší panství v roce 1532. V roce 1557 byla ke kostelní lodi přistavěna dodnes zachovalá předsíň s renesančním portálem. Za třicetileté války byl kostel postižen vojenskými nájezdy a jeho poválečná obnova měla nuzný charakter. K obnově kostela došlo až teprve v roce 1734 za majitelky panství, kněžny Marie Terezie Savojské. K jižnímu průčelí pesbytáře byla přistavěna barokní sakristie, samostatná barokní zvonice, krytá jehlanem a v severním ohybu hřbitovní zdi kaple sv. Jiří, která se do dnešní doby bohužel nezachovala. K posledním úpravám došlo v průběhu 19. století. Roku 1897 došlo k necitlivé opravě hřbitovní zdi, při které byla zbořena gotická vstupní brána a právě již zmíněna kaple sv. Jiří. Vpravo od vchodu je ve zdi na gotické patce umístěná renesanční kamenná kazatelna z roku 1575, která nese reliéfy vzkříšeného Krista a sv. Petra. Toto dílo sem bylo přeneseno v roce 1910 z kostela sv. Petra a Pavla v Přišimasech - Horce. Unikátní je autentická kamenná kružba ve východním okně boku polygonu kněžiště. Cenná je i kovaná mříž v obou gotických oknech kněžiště. Interiér kostela byl do současné podoby upraven v druhé polovině 19. století. Takřka původní podobu si uchoval interér presbytáře. Kněžiště je opatřeno dvěma poli gotických žebrových kleneb, spočívající na kalichovitých konzolách. V jižní stěně se nachází gotické sedile, výklenkové sedadlo pro kněze ze 70. let 14. století. Pod kostelem bylo v minulosti postupně zřízeno několik šlechtických hrobek, které byly užívány až do druhé poloviny 18. století. Jejich vchody byly v půrběhu 19. století postupně zazděny. Stěny kostela, které jsou dnes fádně bílé měly kdysi středověké a raně novověké nástěnné malby. Mobilář kostela dnes pochází převážně z druhé poloviny 19. století.

Rozhledna Štěpánka stojící na vrchu Hvězda (958 m) u Příchovic, na pomezí Krkonoš a Jizerských hor, je mnohými považována za vůbec nejkrásnější vyhlídkovou stavbu u nás. Krása se nedá měřit, ale prvenství, které můžeme této krásné rozhledně s určitostí přiřknout, je skutečnost, že se jedná o nejstarší rozhlednu Jizerských hor. Dlužno podotknout, že má velmi zajímavou historii. Novogotická kráska Počátky její stavby spadají do roku 1847. Tehdy se začala stavět silnice z Liberce do Krkonoš. Dohlédnout na stavbu přijel zemský místodržící arcivévoda Štěpán. Nádherný výhled z Hvězdy ho nadchnul a jeho hostitel, majitel panství kníže Kamil Rohan, se rozhodl kopec přejmenovat na Štěpánovu výšinu. A dokonce učinil rozhodnutí, že vrchol ozdobí kamennou vyhlídkovou věží. Se stavbou rozhledny se začalo bezprostředně po arcivévodově odjezdu. Základní kámen byl položen 27. července 1847. Když stavba vyrostla do výše 6 metrů, dal kníže Rohan pokyn stavební práce zastavit. Pověst praví, že knížeti předpověděla stará cikánka smrt v tom roce, kdy bude rozhledna dostavěna. Důvod byl ovšem jak to tak bývá pragmatičtější. Arcivévoda Štěpán odešel v bouřlivých revolučních letech do Uher a kníže Rohan usoudil, že vynakládání prostředků na oslavu někoho kdo ztrácí politický vliv je zbytečné. Celých 41 let stálo na Hvězdě torzo, které navštěvovali turisté především kvůli východům slunce. Na stavu nedokončené věže se negativně promítly nejenom povětrnostní vlivy, ale i návštěvy vandalů. A právě když 20. května 1888 část padajícího zdiva jednoho z nich usmrtila, daly se věci do pohybu. A věštba nelhala Kníže v tom roce svolil k prodeji pozemku s torzem rozhledny kořenovské sekci Německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory. Podle plánů libereckého profesora Brausenwettera byla původní kamenná pseudogotická dolní část doplněna o štíhlou cihlovou osmibokou věž o celkové výšce 24 metrů. Slavnostního otevření 14. srpna 1892 se zúčastnilo na osm tisíc lidí. Kníže Rohan mezi nimi ovšem nebyl. Věštba nelhala. Kníže Rohan po dokončení stavby opravdu zemřel. Vzhledem k tomu, že mu bylo 91 let lze z jeho smrti vinit rozhlednu opravdu těžko. Štěpánka se vždy těšila velkému zájmu turistů. Od roku 1956 byla na jejím vrcholu umístěna vyhlídková nástavba a o 7 let později bylo architektonicky unikátní dílo zapsáno do památkového fondu Státního ústavu památkové péče. Rozhledna měla několik názvů: užívalo se Hvězda, německy Buchstein, Stephansruh, Polsky Prichowitz a dnes ji místní neřeknou jinak než Štěpánka. Když vyšlapete jejích 81 schodů, dostanete se do výšky 21 metrů, odkud spatříte vrcholky Jizerských hor, Krkonoš, Lužických hor, Českého Středohoří, Bezděz, Říp a Kozákov. Štěpánce patří ještě jedno nej, které nelze zpochybnit. Od položení základního kamene k otevření stavby uplynulo 45 let, je tedy nejdéle budovanou rozhlednou na našem území.   Výhled sever: Jizerské hory - Černá hora a Smrk východ: Krkonoše - Sněžka jih: Černá studnice s rozhlednou, Zvičina, Kozákov, Tábor západ: Ještěd, Lužické hory Popis cesty Rozhledna stojí na kopci Hvězda, asi 4 kilometry na východ od Tanvaldu. Po silnici dojedeme na začátek Kořenova, kde odbočíme na Příchovice. Po dvou kilometrech v Příchovcích odbočíme u velkého stromu vlevo na stoupající úzkou silničku, až dojedeme k chatě Hvězda, kde se dá parkovat.  Odtud se vydáme po modré značce na vrchol vzdálený asi 300 metrů. 

Známé rekreační středisko Malá Skála se nachází na severním okraji chráněné krajinné oblasti Český ráj. Malá Skála leží 5 km západně od města Železného Brodu v malebném údolí řeky Jizery. Historie zámku                            První zmínky o Malé Skále pocházejí z roku 1422. Zdejší tvrz, nové sídlo panství, byla vystavěna kvůli nevyhovujícím podmínkám pro život na nedalekém hradě Vranov - Pantheon. Tehdy byla v držení Valdštejnů. V roce 1538 koupil panství od Karla Felixe z Valdštejna Jan z Vartemberka a spojil je s Hrubým Rohozcem. V roce 1565 Karel z Vartemberka zdědil panství a dal postavit přibližně v místě tvrze renesanční zámek. Po jeho smrti získal Malou Skálu syn Jindřich Ota. Po Bílé hoře ji získal Albrecht z Valdštejna, který skalské panství udělil v lénu majiteli Hrubého Rohozce Mikuláši Desfoursovi. Desfoursové na zámku trvale nesídlili, takže byl spíše jen správním centrem panství. Počátkem 18. století byl zámek upraven v barokním slohu pro občasný pobyt vrchnosti. Od roku 1775 se vžil název zámku Malá Skála, na rozlišení od Hrubé Skály. V roku 1802 prodal hrabě František Václav Desfours maloskalské panství továrníku Františku Zachariáši Rtimischovi, který získal i baronský titul. Rtimisch přestavěl zámek kolem roku 1810 v empírovém slohu a věnoval také velkou pozornost parkové úpravě celého okolí. Zachariáš Rtimisch zemřel v roce 1832 a Malou Skálu odkázal svému bratru Karlovi. Jeho dědicové prodali Malou Skálu obchodnímu domu Oppenheimer v Lipsu. Ti upravili zámek počátkem 20. století v secesním duchu. Po roce 1945 přešel zámek do vlastnictví státu a po dlouhá léta sloužil jako rekreační zařízení. Nyní je opět v soukromých rukou a pro veřejnost uzavřen. Dispozice zámku Zámek Malá Skála je jednopatrová budova obdélníkového půdorysu se vstupním průčelím s balkónem orientován k severu. Jižní fronta směřující do parku má střední část zakončenu trojúhelníkovým štítem a v prvním poschodí balkónem nad krátkým dvouramenným schodištěm a vchodem. Objekt byl v poslední době upraven. K zámku patří skleník, zámecká zahrada s kamennými rokokovými vázami a park se vzácnými dřevinami. Zajímavostí je, že se v Malé Skále narodila v rodině zámeckého správce spisovatelka Jarmila Glazarová, vlastním jménem Podivínská. Dnes odpočívá na lesním hřbitově na Malé Skále. Tipy na výlet V okolí najdete dominanty jako je hrad Vranov - Pantheon nebo hřeben Suchých skal. K nedalekým turistickým zajímavostem patří skalní bludiště Drábovna, zřícenina hradu Zbirohy, zřícenina hradu Frýdštejn, zříceninu hradu Kavčiny či rozhledna na Kopanině. Ubytování najdete přímo v Malé Skále.