Žalý, zalesněný vrch mezi Beneckem a Vrchlabím, je znám především jako středisko zimních sportů. Na jeho svazích se nachází Ski Areál Herlíkovice. Kopec má vrcholy vlastně dva – severní Zadní Žalý (1036 m) a jižní Přední Žalý (1019 m). A právě na nižším vrcholu stojí kamenná, 18 metrů vysoká, rozhledna. Má svou atmosféru a historii, která na Vás dýchá od prvního do posledního schodu jejího točitého schodiště.     Není to ovšem první vyhlídková stavba na kopci Žalý. Ta první zde byla zbudována pravděpodobně již v roce 1836. Byla to jednoduchá dřevěná konstrukce. Okolní stromy ji brzy přerostly, a proto se roku 1888 rozhodl na jejím místě vybudovat německý Krkonošský spolek 15 metrů vysokou, železnou rozhlednu. Nikdy však kvůli technickým závadám nebyla zpřístupněna a němečtí turisté věž po roce rozebrali. Vedle věže nechal postavit hrabě Jan Harrach, majitel zdejšího panství a velký podporovatel české turistiky, restauraci s dřevěnou verandou. Roku 1890 zde byla přistavěna dřevěná restaurace s verandou. Sloužila do roku 1900, kdy vyhořela. V obnovené podobě fungovala do roku 1943, kdy zanikla. Hrabě se po přímluvě jilemnické odboru KČT ujal i myšlenky postavit na Žalém novou rozhlednu. To je již ta dnešní kamenná. Celou stavbu financoval, dal jí název Rozhledna Františka Josefa a slavnostně ji otevřel 7. září 1892. V 90. letech prošla rozhledna drobnou rekonstrukcí a v roce 1999 se na jihozápadním rohu objevily první antény, které bohužel trochu kazily vzhled.Osmnáct metrů vysoká stavba nabízí jeden z nejkrásnějších panoramatických rozhledů v Krkonoších.  Máte-li štěstí na počasí, v dáli uvidíte charakteristickou siluetu Ještědu, na severu Medvědín, Špindlerův mlýn, trochu západněji pak Kotel. Na severovýchodě se rozprostírá Luční hora a samozřejmě Sněžka. Čistě východním směrem můžete vidět Strážné. Výhled do vnitrozemí zase nabízí siluety Ještědu, Bezdězu, Ralska, Trosek i Zvičiny. Abyste si tuto krásu mohly patřičně vychutnat, stačí maličkost. Vystoupat po jejích 92 schodech. Je otevřena denně od 10 do 16 hodin.

Bývalý benediktinský ženský klášter svatého Jiří s přilehlou bazilikou sv. Jiří je nejstarším českým klášterem a je situován ve východní části komplexu Pražského hradu při Katedrále sv. Víta. Byl založen r. 973 knížetem Boleslavem II. a jeho sestrou Mladou, která byla jeho první abatyší. Jeho založení má souvislost se založením pražského biskupství téhož roku.  V roce  1782 byl v rámci josefínských reforem zrušen a užíván částečně jako kněžský domov, v části objektu byla kasárna. V letech 1964 - 75 byl adaptován pro expozice Národní galerie. Ta zde v současnosti vystavuje stálou výstavu -  Expozice umění 19. století v Čechách. Popis expozice Přehlídka českého malířství, sochařství a užitého umění 19. století je koncipována jako názorná přehlídka všech důležitých výtvarných směrů a jejich představitelů. Snahou je prezentovat, že se české umění vyvíjelo a úspěšně vyrovnávalo se všemi hlavními dobovými myšlenkovými a slohovými proudy tak jako v jiných zemích Evropy. Expozice nabízí specifickou kulturní atmosféru Čech, a především Prahy 19. století. Návštěvníkům ji přibližuje skrz obrazy, plastiky, modely a skici k náhrobním plastikám a pomníkům, řadou malířských i sochařských podobizen předních osobností společenského a kulturního života minulého století, ale také ukázkami užitého umění. Expozice v klášteře sv. Jiří, na rozdíl od předcházející ve Veletržním paláci, na svém začátku potvrdí souvislost s českým uměním konce 18. století srovnáním děl N. Grunda s díly F. X. Procházky nebo Ch. Seckla s pracemi L. Kohla, ukončena bude už generací narozenou v rozmezí padesátých a šedesátých let, ukázkami raných prací autorů, např. G. Maxe, B. Knüpfera, E. K. Lišky, M. Pirnera nebo J. Schikanedera, zatímco jejich pozdní díla zase utvoří ve Veletržním paláci názornou předehru k nástupu generace 90. let (A. Slavíček, F. Kaván, J. Preisler, A. Hudeček). Tedy generace, která již řeší nové výtvarné principy a myšlenky a od svých učitelů se vědomě a programově odlišuje. Generace 90. let je pádným a v dějinách výtvarného umění uznávaným předělem mezi tradičním pojetím 19. století a moderních názorů uplatňujících se od 90. let 19. století a začátkem 20. století.

Pobočka Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Muzeum textilu je jediným muzeem v České republice specializovaným na historii textilní výroby. Jeho expozice a sbírky představují jedinečný soubor dokladů vývoje textilní výroby (zvláště textilního tisku) v České republice i v zahraničí. Expozice Muzea textilu je věnována tradicím bavlnářství ve východních Čechách, historii textilních tiskáren a. s. Tiba, Dvůr Králové nad Labem, některým výtvarným umělcům, kteří spolupracovali s textilním tiskem, historii textilní výroby v českých zemích do konce 18. století (oddíly – historický vývoj fází textilní výroby, které předcházejí potiskování textilií; nejstarší doklady textilní výroby ve světě; historie textilního tisku; vzorkařství; modrotisk). Poslední část expozice je věnována (prostřednictvím oddílů věnovaných perotinovému tisku, rytí tiskacích válců, strojnímu tisku válcovému, filmovému tisku a tisku střikem) historii textilního tisku a pomocných technologií v textilních manufakturách a továrnách.  

Židovský hřbitov se nachází na jihozápadním okraji Strakonic, při zelené značce směřující ze Strakonic do Kraselova (asi 2 km z náměstí). V místě kdy značka vede po batonové cestě kolem armádního areálu je potřeba odbočit vpravo na cestu vedoucí k malé skupině domků. Hřbitov byl založen roku 1696, pohřbívání byl ukočeno za druhé světové války, kdy byly židé ze Strakonic deportováni. Poslední pohřeb se zde konal v 60. letech 20. století. V průběhu 90. let 20. století byl hřbitov opraven, dnes má dobrou kamennou zeď a je uzamčen. Plocha hřbitova o velikosti 2.685 m2 je z větší části zaplněna cca 250 dochovanými náhrobky pocházející od první poloviny 18. století. Nejstarší čitelný náhrobek je z roku 1736.