Dřevěná stavba kostela sv. Jana Křtitele stojí na vršku při jižním okraji Hradce Králové. Dřevěná svatyně zde byla postavena hradeckými měsťany v letech 1521-1530 na místě původně středověké kaple. Stavba byla postavena na paměť mistra Jana Husa a původně tak měla i jiné zasvěcení. To dnešní pochází někdy první poloviny 17. století. Za třicetileté války kostel utrpěl velké škody a roku 1675 musel být pro zchátralost stržen. Nová dřevěná stavba byla postavena v letech 1680-1692, později doznal ještě úprav.Na kostelní v podstatě čtvercovou loď navazuje trojboce zakončené kněžiště. Roubené stěny pokrývá rákosová omítka. Interiér má dřevěný trámový strop, podlaha je kamenná. Na západní straně se nachází hudební kruchta a v lodi arkádový ochoz.  Čelní část kostela tvoří ochoz krytý pultovou střechou z roku 1836.Najdeme zde raně barokní oltář z roku 1691 s obrazem sv. Jana Křtitele a sv. Václava. Dále pak dva boční barokní portálové oltáře sv. Vojtěcha (1859) a sv. Jana Nepomuckého (první pol. 19. století) a kazatelnu (70-80. léta 17. století).

Herrmannová Gabriela, setra spisovatele Franze Kafky. Usmrcena německými okupanty. Pamětní deska je umístěna na Novém židovském hřbitově na Olšanech, na rodinném hrobě. Hrob je také uctíván jako místo posledního odpočinku spisovatele Franze Kafky, kterého také usmrtili němečtí okupanti.

Nový hrad byl postaven v letech 1411 – 1412 staviteli Harvířem a Křížkem pro potřeby krále Václava IV., který zde také v roce 1419 zesnul. V roce 1421 byl dobyt husitskými vojsky a zbořen. Do dnešní doby se zachovaly pouze zbytky královského paláce a jedné z věží. Hrad založil Václav IV. a nazval ho Wenzelstein, toto jméno se však neujalo. Stavba započala roku 1411. Řídil ji novoměstský měšťan Hertvin a prováděl mistr Kříž. Král zde pobýval již roku 1412 a v roce 1419 zde i zemřel. Dne 31.12.1420 hrad oblehla pražská husitská vojska, která si zde zřídila doposud unikátně dochovaný obléhací tábor a toto vojsko jej 25.1.1421 dobyla a následně byl o dva dny později vypálen. Zříceniny se velmi dobře dochovaly až do 19. století, kdy byly částečně poškozeny lomem a v roce 1881 nadzemní konstrukce zbořeny, aby nepřitahovaly výletníky z Prahy, plašící v jejich okolí zvěř. Pětiboký areál Nového hradu se proti ose ostrožny obracel ostrou hranou, podobně jako starší věže s břitem. Přístupová cesta po mostě překonala mohutný šíjový příkop a drobnou čtverhrannou branou vstoupila do parkánu obíhajícího hrad, zajištěný ve svahu ještě dalším opevněním, které má dnes podobu valu a navazuje na šíjový příkop. Příchozí minul dlouhou boční frontu paláce a přes úzký vyzděný příkop pomocí padacího mostu kolébkové konstrukce vstoupil průjezdem druhé věžovité brány na vnitřním nádvoří. To ze všech stran obklopovaly budovy, převážně obytné. Hlavní obdélný věžovitý palác přiléhal ke zmíněné bráně a jeho delší osa byla rovnoběžná s osou ostrožny. K části nádvorní fasády paláce přiléhalo široké schodiště, vedoucí lomenou valenou klenbou zaklenutého do jeho suterénu. V přízemí a zřejmě i ve vyšších úrovních obsahoval palác tři místnosti.

Sloup sv. Vojtěcha v Apolinářské ulici pochází z roku 1677.