Zřícenina nejvýše položeného hradu v Čechách se nachází na Svatotomášském pohoří při staré zemské hranici. Historie hradu Hrad Vítkův Hrádek (Vítkův Kámen) byl založen v polovině 13. století Vítkem z Krumlova. Svým rozsahem nepatřil k velkým hradním stavbám. Jádro hradu tvořila původně jen věž s jednoduchým vnějším opevněním. Ve 14. století došlo k přestavbě dominantní věže do její dnešní podoby. Svými rozměry 14 x 17,5 m patří k největším obytným věžím v Čechách. Nad přízemím, kde byla pravděpodobně kuchyně, zbrojnice a hradní vězení, se nacházela dvě obytná patra. V roce 1302 přešel do vlastnictví Rožmberků. V roce 1394 zde byl krátkou dobu vězněn český král Václav IV. V 16. století byl rozšířen obranný systém o nový hradební pás, zesílený pěti baštami. Zásobování hradu vodou bylo řešeno zazděnými hliněnými rourami, které sváděly dešťovou vodu do sběrné nádrže. V roce 1602 byl ve finanční tísni Petr Vok donucen prodat krumlovské panství i s Vítkovým Hrádkem císaři Rudolfu ÏI. V roce 1622 se dostává do vlastnictví Eggenberků. V roce 1719 získala eggenberský majetek knížata Schwarzenberku. Ještě v roce 1725 proběhly na hradě poslední úpravy a opravy střech. Od té doby ztratil hrad definitivně svoji funkci a začal se měnit ve zříceninu. V roce 1861 sem zavítal koruní princ Rudolf, jehož návštěva si vyžádala i úpravu zříceniny a jejího okolí. Podoba hradu Stavebně zakonzervovaná hradní zřícenina byla dále využívána jako turistická rozhledna. I přes nepříznivé důsledky hospodářské krize bylo v roce 1934 přistoupeno k novým stavebním úpravám nákladem 30.000 Kč. Celistvost zdiva zajistily železné svorníky, trhliny byly vyspárovány, vstupní portál věže dostal nové schodiště a byla vyčištěna studna, kde se znovu ve 4,5 metrech objevila voda. Vybudováním střeženého pohraničního pásma po druhé světové válce až do roku 1990 byla návštěva tohoto místa znemožněna. Armáda využívala věž jako pozorovatelnu protivzdušné obrany, po zřícení neudržovaného schodiště byla při vstupu do hradu postavena vyšší ocelová konstrukce. Statika hradu byla narušena do takové míry, že byl vstup do objektu zakázán. V současné době o hrad pečuje a spravuje jej občanské sdružení Vítkův Hrádek. Opět je možno vystoupat na vyhlídkovou plošinu na vrchu bývalé obytné věže a za dobrého počasí tak vidět úchvatné panorama rakouských Alp či na velkolepý výhled do Vltavského údolí. Nedaleko odsud u obce Přední Výtoň najdete zříceninu kostela sv. Václava - Rychnůvek nebo kostel sv. Tomáše. Navštívit můžete i město Frymburk a kostel sv. Bartoloměje. Ubytovat se můžete ve Frymburku.

Délka toku: cca 33,5 km, z toho na území Prahy cca 21 km. Povodí: cca 134,85 km2. Průměrný průtok u ústí: 0,47 m3 za sekundu. Botič pramení mimo území Prahy, cca 1,5 km od Křížkovského Újezdce, v nadmořské výšce 478 m. Je významnou součástí Průhonického parku, v jehož blízkosti vtéká na území Prahy. Do Vltavy se vlévá pod Vyšehradem v nadmořské výšce 186 m. Botič protéká několika rybníky, hostivařskou nádrží a část jeho toku je chráněným územím. V minulosti dával pohon třem desítkám, dnes již neexistujících mlýnů. Cca osmnáctikilometrový úsek od Průhonic do Záběhlic je využíván vodáky. Pojmenování Botiče je zaznamenáno již ve 12. století. V 15. století se nazýval Cebron, v 18. století se nazýval Potanka. Vyskytly se i názvy Podanka nebo Zasav. Protéká katastry Újezd, Křeslice, Petroviče, Hostivař, Záběhlice, Michle, Vršovice, Nusle, Vyšehrad.

Židovský hřbitov se nachází na jihovýchodním okraji obce. Od hlavní silnice je potřeba odbočit na Bohdašice a před kostelem sejít uličkou vlevo dolů. Na konci obce se pak dát vpravo po polní cestě a po cca 100 m se hřbitov nachází vpravo od cesty. Hřbitov byl založen nejpozději v první čtvrtině 18. století a pohřbívalo se zde až do 30. let 20. století. Za druhé světové války byl hřbitov zpustošen nacisty. Po válce se pak při rekonstrukci hřbitova vrátily pouze starší náhrobky. Dnes je plocha hřbitova 1.097 m2 zaplněna z necelé poloviny asi 49 náhrobky pocházející z let 1742-1893, většinou barokního a klasicistního typu. Na hřbitově je pochován mimo jiné 105-letý Mathias Kraus.

Barokní letohrádek ve Strahovské zahradě pochází z přelomu 16. a 17. století. Nachází se při jihovýchodní straně areálu Strahovského kláštera. Zdobí ho nástropní štukatury a malby, veduty a personifikace živlů. Pochází z druhé poloviny 17. století a jejich autorství je připisováno A. Stevensovi, Mimo jiné jsou zde zachyceny i vltavské Svatojánské proudy.