Gotická věž ze 14. století, tzv. Pražská (Dolní) brána, byla součástí městského opevnění a je jednou ze dvou berounských městských bran. Dodnes si zachovala gotický charakter. Dvě klenuté místnosti ve věži původně sloužily jako obydlí hlásného, ale donedávna byly využívány jako městský archiv.

Náměstí Kosmonautů leží u stanice metra Háje, která se původně jmenovala také Kosmonautů. Pojmenováno bylo při svém vzniku v roce 1978. Na náměstí je sousoší připomínající let prvního Československého kosmonauta, Vladimíra Remka, do vesmíru. Československo bylo po Sovětském svazu a Spojených státech amerických třetí zemí na světě, která vyslala svého občana do vesmíru.

Plavební komora Mánes leží u jižního okraje Slovanského ostrova na východní části Štítkovského jezu. Byla vybudována v letech 1911 – 1922. Komora je 55 m dlouhá, 11 m široká, má spád 1,36 m a je osazena vzpěrnými vraty. Plavební komora je součástí zdymadla Smíchov.

Uhelný trh, do něhož ústí Havelská a Rytířská ulice a ulička V Kotcích, tvořil jihozápadní cíp Havelské čtvrti. Byl pojmenován podle domu, který stával do roku 1807, uprostřed prostranství a v němž byla kovárna a havířská huť, kde se prodávalo dřevěné uhlí. Na jeho místě dnes stojí klasicistní kamenná kašna s plastikami Fr. Xavera Lederrera, kterou věnoval baron Jakub Wimmer k výzdobě Nových alejí, dnešní Národní třídy. Později byla kašna přenesena do Vrchlického sadů a v roce 1951 byla přemístěna sem. Uhelnému trhu se později začalo říkat Zelný trh, protože si tu své stánky zřídili zelináři a květináři a prodávali zde své výpěstky ze zahrad v okolí Prahy. Velké proslulosti si trh kromě široké nabídky potravinářského zboží a zeleniny dobyl svými kuchyněmi pod širým nebem nebo v podloubích zdejších domů. Krátce před polednem se přiřítily různé, né právě vábně vyhlížející kuchařky s nůšemi a obsadily svá tradiční místa. Pomocí pánví, na kterých bylo rozžhavené uhlí, přihřívaly hrnce plné knedlíků se zelím nebo brambor s kyselou omáčkou. Některé měly i pekáče se zaječí pečení, v nabídce nechyběly ani smažené vdolky. Zakrátko se uhelným trhem linula vůně teplého jídla, která by dnes u hygieniků určitě propadla, ceny však byly bezkonkurenční a tak šlo zboží rychle na odbyt. Jídlo se dávalo většinou jen na papír, říkávalo se za dva na dlaň. Uznávanou autoritou byla jistá paní Fróny, která provozovala pět kuchařských výdejních stanovišť. U ní se nedávalo na dlaň, ale jak pamětníci vzpomínají jen do přinesené nádoby. Jejím typickým originálním oslovením bylo: „Né, na ruku nedám, vy čuňata, přineste si nějaký ten střep.“ Zákazníci byly většinou svérázné pražské postavičky flašinetáři, metaři, žebráci a mnoho dalších z těch co měli hluboko do kapsy.