Kaple sv. Matouše byla postavena v letech 1727 – 1732 podle projektu F. M. Kaňky na místě dnešního parkoviště před Černínským palácem. Kaple měla oválný tvar a její průčelí bylo ozdobeno sochami sv. Matouše a Krista od M. Brauna. Ten také vypracoval návrh na Pietu a Kalvárii, kterou podle něj zhotovili F. I. Weiss a J. B. Kohl. Kaple sv. Matouše byla z Loretánského náměstí odstraněna v roce 1797.Vedle kaple bylo sousoší Pádu kněžny Drahomíry, dílo M. Brauna z roku 1728, které bylo odstraněno již v roce 1788.

Náměstí Barikád leží na mírném svahu a je zaplněno zelení. Severní stranu lemuje Roháčova ulice, jižní stranu Žerotínova ulice. Název náměstí je odbozen od povstání v květnu 1945 proti německým okupantům, kdy se na řadě míst Prahy stavěly barikády.

Bývalý benediktinský ženský klášter svatého Jiří s přilehlou bazilikou sv. Jiří je nejstarším českým klášterem a je situován ve východní části komplexu Pražského hradu při Katedrále sv. Víta. Byl založen r. 973 knížetem Boleslavem II. a jeho sestrou Mladou, která byla jeho první abatyší. Jeho založení má souvislost se založením pražského biskupství téhož roku.  V roce  1782 byl v rámci josefínských reforem zrušen a užíván částečně jako kněžský domov, v části objektu byla kasárna. V letech 1964 - 75 byl adaptován pro expozice Národní galerie. Ta zde v současnosti vystavuje stálou výstavu -  Expozice umění 19. století v Čechách. Popis expozice Přehlídka českého malířství, sochařství a užitého umění 19. století je koncipována jako názorná přehlídka všech důležitých výtvarných směrů a jejich představitelů. Snahou je prezentovat, že se české umění vyvíjelo a úspěšně vyrovnávalo se všemi hlavními dobovými myšlenkovými a slohovými proudy tak jako v jiných zemích Evropy. Expozice nabízí specifickou kulturní atmosféru Čech, a především Prahy 19. století. Návštěvníkům ji přibližuje skrz obrazy, plastiky, modely a skici k náhrobním plastikám a pomníkům, řadou malířských i sochařských podobizen předních osobností společenského a kulturního života minulého století, ale také ukázkami užitého umění. Expozice v klášteře sv. Jiří, na rozdíl od předcházející ve Veletržním paláci, na svém začátku potvrdí souvislost s českým uměním konce 18. století srovnáním děl N. Grunda s díly F. X. Procházky nebo Ch. Seckla s pracemi L. Kohla, ukončena bude už generací narozenou v rozmezí padesátých a šedesátých let, ukázkami raných prací autorů, např. G. Maxe, B. Knüpfera, E. K. Lišky, M. Pirnera nebo J. Schikanedera, zatímco jejich pozdní díla zase utvoří ve Veletržním paláci názornou předehru k nástupu generace 90. let (A. Slavíček, F. Kaván, J. Preisler, A. Hudeček). Tedy generace, která již řeší nové výtvarné principy a myšlenky a od svých učitelů se vědomě a programově odlišuje. Generace 90. let je pádným a v dějinách výtvarného umění uznávaným předělem mezi tradičním pojetím 19. století a moderních názorů uplatňujících se od 90. let 19. století a začátkem 20. století.

Kostel sv. Josefa byl vysvěcen v listopadu roku 1810. Byl postaven na místě původního hradu Friedeberg, který byl z velké části zničen Švédy v první polovině 17. století. Staré hradní zbytky až na věž byly strženy a uvolnily tak místo kostelní lodi. Jediné co hmotné z hradu zbylo byla věž, v jejímž přízemí byl prolámán prostor pro předsíň kostela. Pozemek bývalého hradu a stavební materiál věnoval vratislavský arcibiskup Joseph Christian von Hohenlohe. Dalším donátorem byl mlynář Franz Meisel z Vápenné, který odkázal 1.100 zlatých. V letech 1903 a 1904 proběhla velká rekonstrukce kostela, musely být znovu ukotveny zdi, které se začaly odklánět od středověké věže. Tyto úpravy jsou i dnes v exteriéru patrny. V létě 1904 byl celý interiér kostela nově vyzdoben vidnavským malířem Aloisem Bauchem. Ve 30. letech 20. století byly pro kostel pořízeny dvě nové okenní vitráže. Ve věžní nástavbě se původně nacházely tři zvony, dnes jsou zde dva. Jeden z roku 1826 (Panny Marie) a druhý měnší zřejmě z roku 1923. Ve věži pod zvonicí se nachází zajímavý hodinový stroj z roku 1920 vyrobený firmou R.Thöndela.