Zachovalý barokní zámeček stojí v městečku Manětín, které je pro množství barokních památek a soch nazýváno barokní perla západních Čech. Manětín se nachází asi 35 km na sever od Plzně. Sídlo Lažanských z Bukové Na místě dnešní zámku stál ve středověku pravděpodobně gotický hrad, který v 16. století nechali tehdejší majitelé panství pánové z Hrobčic přestavět na renesanční zámek. Hrad už v té době byl zříceninou a pro stavbu zámku byly využity jen přízemní klenuté místnosti. Dnešní barokní podobu získal manětínský zámek v roce 1712 za Lažanských z Bukové. Manětín předtím postihl velký požár a přestavba zámku byla vlastně nutností. Podle návrhu G.B.Santiniho vznikla patrová obdélná budova. Lažanští z Bukové vlastnili manětínský zámek v letech 1621-1945, kdy jim byl zkonfiskován. Barokní nádhera Zámek se táhne po celé délce náměstí a má půdorys obráceného U, k jehož ramenům se připojují vzadu sklepní budovy gotického hradu. Z druhé strany zámku je terasa s barokními sochami a kašnami. U zámku se nachází zámecký park, který navazuje na obnovenou francouzskou barokní zahradu. Budova je spojena krytou chodbou s děkanským kostelem svatého Jana Křtitele. V objektu je klasická zámecká expozice s barokním mobiliářem a unikátní sbírkou obrazů zámeckého služebnictva z 1. poloviny 18. století, dochovanou knihovnou a freskovou výzdobou od F. J. Luxe v hlavním sále. Do patra vede zachované schodiště s alegoriemi Čtyř živlů a místnosti zdobí nástropní malby. Tipy na výlet Nedaleko odsud najdete novogotický zámek Nečtiny. Najdete tu také zříceninu hradu Preitenštejn, zříceninu hradu Rabštejn nad Střelou, zámek Rabštejn nad Střelou nebo klášter servitů tamtéž. Zřícenina hradu Nevděk stojí za navštívení ve Žluticích. Ubytování najdete v Plzni.

Rozhledna na Černé hoře (1299 m) nad Jánskými Lázněmi je unikátem mezi našimi rozhlednami. Není to ovšem první vyhlídková stavba, která stojí na tomto vrcholu Krkonoš. Historie pamatuje již dvě dřevěné rozhledny, které byly postaveny na přelomu 19. a 20. století, kdy se Janské Lázně začaly stávat jedním z center turistického ruchu v Krkonoších. Nejprve roku 1896 nechal provozovatel místní restaurace Rudolf Bönsch vybudovat nízkou dřevěnou konstrukci. Ta však brzy nestačila zvýšenému zájmu turistů, a tak musela na přelomu století ustoupit nové. Ta byla již 10 metrů vysoká, krytá a na vyhlídkové terase byl dalekohled a plastická výhledová mapa. Sloužila do 20.let kdy musela být kvůli značnému opotřebení uzavřena. Na novou vyhlídkovou věž si musela vrchol Černé hory počkat takřka osmdesát let. Při její stavbě byl originálně použit jeden ze stožárů kabinkové lanovky, která vozila na vrchol turisty již od roku 1928. Když byla roku 1981 zrušena a nová vedena jinou trasou, zůstal stožár č. 8 na svém místě. Ten využilo sdružení Panorama pro výstavbu nové rozhledny. Ve spojení s mobilním operátorem tak byla 1.ledna 1998 otevřena unikátní vyhlídková věž. Konstrukce stožáru byla doplněna o vyhlídkovou plošinu ve výšce 21 metrů na kterou vede točité schodiště se 106 stupni s úpravou umožňující zimní provoz. Na rozhledné jsou umístěny vysílače mobilních operátorů a také kamera pořadu České televize panorama. Rozhledna je otevřena celoročně do 16 hodin, podmínkou je však dobré počasí.

Stanice byla uvedena do provozu v roce 1978. Je 257 m dlouhá, 19,3 m široká a 11,5 m hluboká. Má dva vzájemně propojené vestibuly. Jeden východ ústí na Vítězné náměstí a druhý na úpatí Evropské ulice. Na stanici navazuje tramvajová a autobusová doprava. V současné době je stanice konečnou na západním konci trasy metra A. Stavbu projektoval J. Kales. Budována byla z povrchu. Stanice se původně nazývala Leninova. Tomu také odpovídala její výzdoba. Tvořila jí kovová stěna s reliéfem V.I.Lenina, verše V. Zdrůbeckého a V. Majakovského a vitráž z hutního skla znázorňující přátelství Československa a Sovětského svazu. Díla pocházela od J. Kochrdy, P. Wernera a V. Veselého. Výzdobu stanice dotvořily mozaiky z přírodního kamene od M. Sladkého.Název stanice je odvozen od její lokality, od katastru Dejvice, kde se nachází.Stanice je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží. Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod. Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně! Stanice metra Dejvická je umístěna pod Evropskou třídou v blízkosti Vítězného náměstí. Zprovozně byla 12.8.1978.Hloubka nástupiště je 11 m pod povrchem.Stanice je hloubená, založená v otevřené jámě, zajištěné konstrukčními podzemními stěnami. Konstrukce je monolitická, železobetonová, stropy z prefabrikovaných předpjatých nosníků, uložených na předem vybudovaných podzemních stěnách. Stanice je koncovou a proto se za ní nacházejí obratové a odstavné koleje. Obklad stěn tvoří glazované keramické tvarovky Hurdis teplých barev od bělavé po tmavohnědou.Z nástupiště vedou dva výstupy do dvou podzemních vestibulů. Jeden se nachází v těsné blízkosti Vítězného náměstí a je zde hlavně přestup na autobusové linky a výstup na již zméněné náměstí. Druhý je pak situován pod Evropskou třídou v blízkosti hotelu Diplomat a je zde přestup hlavně na tramvajová linky.Počet provozně-služebních místností: 213Obestavěný prostor: 77.788 m3.Stavební náklady: 301 mil. korun.  

Město Horažďovice bylo obehnáno hradbami již v polovině 13. století. Hradební pás dlouhý zhruba 1,3 km postupně tvořila hlavní hradební zeď, parkán, vnitřní hradba, za parkánem následoval příkop, místy široký až 14 m. Po pozdějším zpevnění měly hradby celkem 12 bašt. Vstup do města umožňovaly tři brány a jedna branka. Z hradeb se dochovala východní strana s poloválcovou věží, v severovýchodním ohybu dvojboce uzavřená bašta. Z bran se pak dochovala Pražská (Červená) brána, zbytek Prachatické brány a malá branka (Fortna). Třetí brána stojící na severovýchodní straně ke konci dnešní Ševčíkovy ulice zanikla někdy kolem poloviny 19. století. Součástí opevnění je zbytek branky (fortny) stojí mezi dnešní ulicí Podbranskou a Nábřežní.Malá branka vystavěná ve druhé polovině 13. století byla postavena za účelem přístupu k vodě k zásobování města a při požáru. Také tudy vedla cesta k mlýnu. V pozdější době byla před ní postavena ještě vnější branka vzdálená asi 11 m, zbořená v roce 1837. Původně byla branka malou věžovitou stavbou, dnes jde o půlkruhově zaklenutý průchod hradební zdí o šířce zdiva dvou metrů. Další objekty opevnění maji svá samostatná hesla.