Na počátku 16. století se město Plzeň v souvislosti s existencí velkého množství studní dostala při poklesu spodní vody do potíží se zásobováním vodou. Městská rada proto rozhodla o výstavbě nového vodovodu. V první polovině 16. století tak byla vystavěna vodárenská věž s vodním strojem, který pomocí etážových pump vyháněl vodu do olověné nádrže a odtud dřevěným potrubím do kašen na náměstí. Vodárenská věž byla také začleněna do hradebního systému. Dnes je zde k vidění zbytek čerpacího stroje z roku 1847, komory pro vodní sloupy a replika vodního kola pohánějícího vodní stroje. Věž je součástí prohlídky plzeňského historického podzemí. Vodárenská věž se nachází na rohu ulice Pražská a Sady 5.května.

Zřícenina hradu Žebrák se nachází v okrese Beroun u obce Točník na jižním okraji křivoklátských lesů. Jméno dostal hrad podle vsi, která tvořila jeho podhradí vzdálené asi 2 km jižně. Vrchol za Lucemburků Při důležité cestě, která spojovala Prahu s Plzní a vedla dále do Norimberku, nechal hrad Žebrák vystavět pravděpodobně Oldřich Zajíc z Valdeka, člen mocného šlechtického rodu Buziců. Za vlády Jana Lucemburského se stal majetkem českých králů. Tehdejší majitel Zbyněk z Valdeku vyměnil žebrácké panství za Budyň. Lucemburkové si strategicky položený hrad velmi oblíbili. V roce 1341 koupil hrad mladší bratr Karla IV. Jan Jindřich Korutanský, který provedl rozšíření a nechal postavit hradní kapli sv. Apolináře a sv. Markéty. Hrad však držel jen do roku 1349, tehdy jej prodal samotnému Karlu IV. Další přestavbu hradu provedl jeho syn Václav IV., který zde také často pobýval. Po požáru v roce 1395 byl sice Žebrák ještě opraven, ale přesto začala jeho obliba u Václav IV. klesat. Ten totiž nechal vystavět na nedalekém kopci nový a honosnější hrad Točník a na Žebrák přestal dojíždět. Ten si sice ještě v průběhu 15. století uchoval svou obranyschopnost, ale jeho význam postupně upadal. Jeho zkázu urychlili hledači pokladů, kteří hledali legendární poklad Václava IV. a zejména požár z roku 1532. V polovině 16. století je hrad zmiňován již jako opuštěný. Poslední šlechtický majitel souhradí Josef Colloredo Mansfeld prodal hrad ve dvacátých letech Klubu českých turistů a proběhla částečná rekonstrukce. Dispozice hradu Žebrák byl stavbou bergfritového typu. Do dnešních dnů se dochovala mohutná válcová věž tzv. bergfrit zdobená iluzivním kvádrováním, která dnes slouží jako rozhledna. Dále je zde k vidění temná hladomorna, starý palác s pecí a torzo zdiva výstavného paláce Václava IV. V blízkosti můžete také navštívit hrad Točník nebo barokně-klasicistní zámek Hořovice. Ubytování naleznete například v nedalekých Hořovicích.

Dekorativní vila s mnoha detaily, postavená pro židovského právníka Dr. Julia Eisnera byla postavena v roce 1903. Vila nese prvky figurální secese a obsahuje kousky černého uhlí, což mělo symbolizovat bohatství jejího majitele.

Na severním okraji města nedaleko silnice směřující k dálnici D1 stojí trojice železničních viaduktů o délce 430 m. První cihlový viadukt zde byl postaven na budované jednokolejné trati spojující Vídeň s Haličí. Dokončen 23.8.1844 měl 32 oblouků. Následné rozšíření o druhou kolej si vyžádalo v letech 1870-1872 vybudování druhého viaduktu. Poslední třetí na kterém se měla nacházet třetí a čtvrtá kolej začal být budován v letech 1916-1918, ale bylo přerušeno a třiceti olboukový viadukt byl dokončen až v červnu 1937. Druhou světovou válku přečkal pokudivu bez úhony ačkoliv se stal terčem bombardování a následně jej chtěli vyhodit do povětří i nacisté. V roce 2004 přestal být používán první nejstarší viadukt v souvislosti s budováním železničního koridoru. Stavba byla v roce 2007 prohlášena za kulturní památku. Výstavba viaduktů byla náročná, na starších viaduktech pracovalo na 2.500 osob. Pro 20 lidí se stavba stala osudnou, z toho 14 z nich zahynulo při zřícení jednoho z pilířů. Na nejnovějším viaduktu při první fázi pracovalo zase na 2.000 italských zajatců. V září 1918 se při stavbě jednoho pílíře zřítili a zahynuli dva italští dělníci. Na 21. pilíři je zhruba ve výšce sedmi metrů zachován nápis pravděpodně se jejich iniciálami. Podle vyprávění jsou zazděni jejich ostatky a kámen představuje jejich náhrobek.