Návštěva rozhledny na Vlčí hoře by neměla chybět ve Vašem itineráři, jestliže se vypravíte do Šluknovského výběžku. Vlčí hora je vulkanické skalisko, které leží na rozvodí Severního a Baltského moře nedaleko Krásné Lípy. Rozhledna na jejím vrcholu pamatuje opravdu hodně. Stojí zde již více téměř 120 let. U jejího zrodu stál horský spolek pro nejsevernější Čechy, založen v Krásné Lípě roku 1885. Jeho hlavním cílem bylo zpřístupnit vrchol Vlčí hory. Nejdříve byla vybudována přístupová cesta a roku 1887 i malá chata na vrcholu. Největším projektem spolku byla ovšem stavba rozhledny. Ta byla zahájena roku 1888 podle projektu stavitele Josefa Hampela z Rumburku. Pro zajímavost tentýž stavitel stál za stavbou rozhledny na Dymníku. Největším mecenášem cihlové stavby byl Ferdinand Michel ze zahrad. Během stavby bylo na vrchol vyneseno cca 20 tisíc cihel. V roce 1889, přesně 9. května, byla věž slavnostně otevřena. Její původní podoba se však od té současné velmi lišila. Důvodem pro změny byla velká obliba rozhledny a bylo nutné její rozšíření.Původně měla věž otevřenou vyhlídku a cimbuří. V roce 1908 byla vyhlídková plošina zastřešena, a tím se věž zvýšila o 4 metry na současných 19 metrů. Zlaté časy zaznamenala chata s rozhlednou v meziválečných letech. Jejích 64 schodů každý rok vystoupalo tisíce návštěvníků toužících se pokochat kruhovým výhledem na oblast Lužických hor, Českého Středohoří, Labských pískovců a část Krkonoš. Pokud měli štěstí na ideální klimatické podmínky, uviděli také Ještěd, Bezděz a Milešovku. Ovšem po slávě přichází pád. Ten přišel i v případě rozhledny na Vlčí hoře. Tím pádem byla doba po roce 1945. V roce 1948 rozhlednu znárodnil stát a prakticky opuštěna zůstala až do března 1952, kdy se novým uživatelem stala armáda. Působení armády přineslo devastaci a chátrání. Po odchodu armády byla rozhledna sice opravena a nakrátko opět zpřístupněna, ale úvahy o jejím zbourání byly stále na pořadu dne. Tyto úvahy nakonec rozptýlil rok 1972. Tehdy se soukromým majitelem chaty s rozhlednou stali manželé Jandovi z Rumburku. Věž nejen zachránili, ale i zpřístupnili veřejnosti. I přes drobné opravy pana Jandy byla v 90. letech nutná generální rekonstrukce. Díky spojení sil vlastníka, MěÚ Krásná Lípa, Lesů ČR, místních řemeslnických firem a sponzorů, kteří poskytli finanční prostředky a KČT v Krásné Lípě, byla tato akce v roce 1996 zahájena. S celkovými náklady 625 tisíc Kč byla dokončena v roce 1999 a 22. Května, po 110 letech existence, slavnostně znovuotevřena.Pokud jsou návštěvy rozhleden Vaším koníčkem, neopomeňte navštívit i sousední vyhlídky. Je jich v nejbližším okolí hned několik: Dymník, Tanečnice, Jedlová a Studenec.

Ve svahu nad Dolními Zálezly na potoku Moravanka se nachází na mapě neoznačený Moravanský vodopád. Jde o soustavu několika menších kaskád v nepříliš hlubokém zářezu. O kousek výše se pak nachází hlavní asi 5 metrů vysoký vodopád na čedičovém podkladu. Nevede sem přímo značená cesta. Z obce Dolní Zálezly do těchto míst vede místní značení, kolem potoka pak vede lesní pěšina vycházející pak z lesa pod obcí Moravany. Na okraji louky se pak dá dát pěšinou vlevo a víceméně po svahu dojít na turisticky značenou cestu a pokračovat třeba na vyhlídku Mlynářův kámen či dál do obce Dubice.

Dominantou obce Osečany je zdejší barokní zámek ležící nad potokem Mastníkem u Sedlčan.                                          Historie zámku Prameny z roku 1352 dokládají Jana z Osečan jako držitele zdejší vsi, jehož potomci zde sídlili až do počátku 15. století. Pak zde žili Osečanští z Osečan, po nich od roku 1528 Břízští z Břízy a následně Vojkovští z Milhostic. Osečanskou tvrz založil zřejmě již Jan z Osečan ve 14. století, poprvé je výslovně zmíněna až roku 1526. Snad Vojkovští z Milhostic, ve druhé polovině 16. století, přestavěli tvrz na renesanční zámek. I na zdejším panství se majitelé často střídali, roku 1622 byl zámek pro účast ve stavovském povstání zabaven Adamu Řepickému ze Sudoměře. Zabavené panství směnil Albrecht z Valdštejna s Pavlem Michnou z Vacínova, jehož syn jej musel roku 1665 pro dluhy prodat Wolfgangovi Hennegovi. Roku 1733, za Jana Václava Bubna z Litic, byla v jižním křídle zřízena kaple sv. Anny s bohatě zdobeným vstupním portálem z nádvoří. Novogotická přestavba zámku se konala za Jany Tieglové z Lindenkronu v letech 1850-60. Majitelé se v rychlém sledu střídali až do roku 1928, kdy zámek koupil lékařský spolek s úmyslem zřídit zde ozdravovnu. V letech 1943-45 byly Osečany vyklizeny a využívány německou armádou. Po roce 1948 patřil zámek podniku Zdravotnické zásobování, dnes je veřejnosti nepřístupný a vypadá opuštěně. Podoba zámku Osečanský zámek je trojkřídlá dvoupatrová budova s věžičkou na střeše v ose západního křídla. Severní fasáda je raně barokní s vysokým pilastrovým řádem, dvorní fasáda jižního křídla má dvě barokní sochy po stranách portálu do kaple. Barokní zámek obklopuje zámecký park, na který navazuje les a rybník. Nedaleko odsud můžete vystoupit na rozhlednu Drakoušek, odkud je krásný rozhled po okolí. Navštívit můžete také raně barokní zámek Radíč ve stejnojmenné obci nebo zříceninu hradu Kozí hřbet. Za návštěvu stojí i Památník Josefa Suka v nedalekých Křečovicích. Odtud se také můžete vydat na Sukovu stezku. Ubytovat se můžete v Sedlčanech.

Podkrušnohorský přivaděč je soustava vodních kanálů, podzemních potrubí, nádrží a dokonce akvaduktu, který vodu přivaděče převádí přes údolí potoka Chomutovky na okraji Chomutova. Účelem tohoto celkem 33,8 km dlouhého kanálu byla ochrana povrchových dolů před povodněmi, které hrozily z místních malých krušnohorských toků. Dalším jeho využitím bylo přivádět z řeky Ohře vodu pro zdejší průmysl. Výstavba probíhala ve dvou etapách. První a hlavní část v letech 1957-1967 a druhá pak v letech 1973-1982. Voda je pomocí čerpadel odebírána z řeky Ohře v blízkosti Rašovic. Poté vede několik kilometrů pod povrchem, až u Nové Vísky za prunéřovskou elektrárnou se dostává na povrch a vede v odkrytém  kanálu kolem Málkova, Černovic, Chomutova až do Jirkova kde se vlévá do nádrže společně s Bílinou (kolem Chomutova opět místy mizí v podzemním potrubí a potok Chomutovku překonává pomocí akvaduktu). Z této nádrže pak dále ještě pokračuje skrz jirkovské sídliště do Vysoké Pece odkud se obloukem vrací zpět znovu do Bíliny. Některé úseky, zvláště ty co vedou kolem Chomutova a Jirkova lze bez větších problémů kolem kanálu projít.