Oblastní muzeum v Litoměřicích sídlí v budově renesančně přestavěné Staré radnice. Kromě stálé expozice mohou návštěvníci v muzeu ve dvou výstavních sálech pravidelně shlédnout krátkodobé výstavy z vlastních sbírek, ale i výstavy zapůjčené z dalších muzeí. Součástí muzea je pobočka Máchův Památník – tzv. Máchova světnička, která je umístěna v nedalekém domě „Na Vikárce“. Muzeum své sbírky také trvale zapůjčuje do expozice Muzea českého granátu v Třebenicích a do Jandova městského muzea v Budyni nad Ohří. Stálá expozice I. patro - Geologický vývoj regionu, archeologie, doba románská, gotická, historický vývoj do r. 1700 II. patro - Doba barokní, řemesla, zemědělství, rybářství, historie do r. 1945

Zdymadlo Smíchov tvoří plavební komory Smíchov a Mánes, Štítkovský a Staroměstský jez a plavební kanály. Současnou podobu nabylo v letech 1911 – 1922. Slouží u umožnění splavnosti Vltavy v tomto úseku.

Zámek Zruč stojí v parku na návrší nad městem, na pravém břehu řeky Sázavy a je vidět již od nádraží. Je to trojkřídlá dvoupatrová budova s třípatrovou věží v jihovýchodním nároží. Do nádvoří se otvírá několika zasklenými arkádami. V zámeckém parku jsou zachovány zbytky pseudogoticky upravených hradeb a bašt, v severozápadní části parku stojí zbytek hranolové věže z původního hradu.  Historie zámku                         Zruč nad Sázavou se poprvé připomíná již v roce 1335, kdy náležela Heřmanovi ze Zruče. V roce 1364 ji získal Ješek z Kolovrat. Kolovratům pak náležela Zruč až do roku 1433 a právě za nich byl zde ve 14. nebo počátkem 15. století vystavěn gotický hrad. Později se držitelé hradu střídali, až byl za Kaleniců v druhé polovině 16. století přestavěn na renesanční zámek.  Tomuto rodu náleželo zručské panství až do roku 1623, kdy bylo Albrechtovi Kalenicovi z Kalenic pro účast na stavovském povstání zkonfiskováno. Po stavovském povstání se Majitelé Zruče rychle střídali. Roku 1781 zámek vyhořel a z důvodu střídání pánů se provedly jenom nutné opravy sídla. Teprve v letech 1872 – 1878 za Jana Skrejšovského byla provedena rozsáhlá oprava a přestavba zámku. Nádherné zámecké zahrady Další úpravy objektu byly provedeny Adolfem Schebekem v letech 1891 – 1892 v pseudogotickém slohu. Byla zbořena část hradeb a bašt dosud zachovalých na východní straně a v těch místech byla postavena nová pseudogotická vstupní brána do zámeckého areálu. Bašty a části hradeb, které byly ponechány, byly pseudogoticky upraveny a upraveny jako altány a zahradní terasy. Pseudogoticky upraveno bylo i torzo velké věže v severovýchodním rohu hradeb. Výrazně se změnil vnější vzhled zámku. Byly odstraněny starší fasády a budova upravena tak, aby měla vzhled stavby z lomového kamene. Zámek byl nově zastřešen vysokou valbovou střechou. Celá stavba byla ozdobena několika gotickými štíty, věžičkami a vikýři. V majetku Schebků zůstal zručský zámek až do roku 1948, kdy přešel do správy Městského národního výboru a byly zde umístěny jeho kanceláře. V 90. letech 20. století byl zámek Schebkům v restitucích navrácen. Současnost... Zámek ve Zruči nad Sázavou na Kutnohorsku je po rekonstrukci znovu přístupný. V podkroví je otevřeno muzeum panenek a víceúčelový sál. Ze Zruče nad Sázavou se můžete vydat na výlet do Kácova, kde najdete barokní zámek a pivovar.

Historie Karlova mostu je spojena s místem pradávného brodu přes řeku Vltavu, jehož minulost sahá nejen k samým počátkům města Prahy, ale až do pravěkých dob. V těchto místech se křižovaly obchodní cesty do Saska, Slezska, Rakouska i na Moravu. Přes tato místa se dopravovala na jih sůl a jantar, tady přecházeli řeku lidé mířící do Říma. Na začátku temného středověku zde byly jen svázané klády, tzv. prahy po kterých se přecházelo. V roce 932 je v místech dnešního Karlova mostu doložen již most, prozatím dřevěný. Když byl roku 1157 stržen během povodní nechal král Vladislav II. vystavět první pražský kamenný most, který byl dokončen v roce 1172. Zásluha o jeho vybudování byla připisována Vladislavově vzdělané manželce Juditě. Proto byl pojmenován Juditin. Na svou dobu to byl most unikátní, jeho četné románské stavební prvky se dochovaly dodnes. Zachovaly se pilíře mostu i zbytky oblouků. Dochoval se i románský reliéf v interiéru menší malostranské mostecké věže. Celá konstrukce byla dlouhá asi 514 metrů a široká 6,8 metrů. Měl 23 mostních pilířů a dokonce více oblouků než samotný Karlův most a to 22. Juditin most měl tedy klást povodňovým vodám větší odpor než pozdější stavba Karlova mostu. Přesto se mu povodeň z roku 1342 stala osudným a naplavený led a dřevo most strhly. Zničení mostu bylo chápáno jako národní pohroma. Pro přechod Vltavy se užíval prozatímní dřevěný most. Roku 1346 nastoupil na český trůn král a císař Karel IV. Vzdělaný panovník chtěl učinit z Prahy velkorysou stavební činností jedno z nejkrásnějších měst Evropy. Jednou ze staveb měl být i nový kamenný most přes Vltavu.Základní kámen k mostu nechal Karel IV. položit 9. července 1357 v 5 hodin 31 minut. Datum a čas nebyly vybrány náhodu. Lidé v té době byli velmi pověrčivý a v ten den byla příznivá konstelace hvězd. Konjunkce Slunce se Saturnem byla podle astrologů pro takový počin nejvhodnější a nejšťastnější okamžik roku. Podle jiného výkladu šlo o to, že datum odpovídá sledu lichých čísel od jedné do devíti a zpět - 1 3 5 7 (rok) 9 (den) 7 (měsíc) 5 3 1 (čas). Most to měl být mnohem vyšší a nádhernější. Jeho vybudováním pověřil Karel IV. stavitele katedrály Sv. Víta na Pražském hradě Petra Parléře. Ten pocházel ze Švábského Gmündu, v době zahájení stavby mu bylo 27 let. Konce stavby se ovšem, stejně jako Karel IV., nedožil. Zemřel v roce 1399 a most byl dokončen roku 1402. Ale již v roce 1378 kráčel přes ne zcela hotovou stavbu pohřební průvod, provázející Karla IV. na poslední cestě do Pražské katedrály. Most byl sevřen do vstupních bran s věžemi, z nichž Staroměstská mostecká věž je rovněž dílem Petra Parléře, zatímco Malostranské mostecké věže pocházejí každá z jiného období. Bylo tak dovršeno unikátní architektonické dílo, které si i po staletích zaslouží obdiv.Velkoryse pojatý most se ihned stal centrem pražského života. Obchodovalo se na něm, soudilo, stal se inspirací pro mnoho umělců a zažil i horší časy. Nejtěžší chvíle zažil ovšem při několika ničivých povodní, které ohrožovaly samotnou existenci mostu. Tehdy naplavené dřevo a led narážely do mostních pilířů a most byl i několikrát zle pobořen. Most byl v ohrožení i v průběhu samotné stavby. Bylo to v letech 1359, 1367, 1370, 1373 a 1374. V červenci 1432 veliká povodeň zaplavila větší část Starého Města, bylo zbořeno 5 pilířů mostu. Most byl poté opravován až do roku 1503, tedy celých 71 let. Další povodně ohrožovaly most v letech 1655, 1784, 1845, 1872 a zejména roku 1890. Také války a domácí rozbroje opakovaně útočily na zdivo mostu a jeho věže a to hned v roce 1419 při prvním vzplanutí husitských válek. Bojovalo se tady také při prvním odboji proti Habsburkům v roce 1547 a pak roku 1611 za vpádu pasovských vojsk do Prahy. Smutnou ozdobu obstarala mostu porážka stavů na Bílé hoře. Od staroměstských poprav visely na Staroměstské mostecké věži hlavy dvanácti popravených českých pánů, vůdců stavovského povstání. Na samém konci třicetileté války se dokonce most na tři měsíce proměnil v bojiště, když Pražané bránili Švédům v přechodu na Staré Město.Neopakovatelný ráz dala mostu barokní sochařská výzdoba z počátku 18.století, kdy byl most osazen 30 sochami. V roce 1723 byl most osvětlen olejovými lucernami. Konec mostu stojí nad ostrovem Kampa, kam je možno přímo z mostu sejít po schodišti umístěném na levé straně. To bylo postaveno v roce 1844 Josefem Krannerem v novogotickém slohu.