Zahrada Na Valech navazuje na západní straně na Rajskou zahradu a končí na východní straně u dělostřelecké bašty, u Černé věže.  Severní strana je lemována areálem Pražského hradu, jižní navazujícími zahradami nad Valdštejnskou ulicí. Má rozlohu cca 1,43 ha. Do zahrady lze vstoupit z Rajské zahrady, od Černé věže a také z III. nádvoří Pražského hradu. Vede sem schodiště, které vybudoval J. Plečnik v první polovině 20. století. Podle ozdobných bronzových plastik býků se mu říká Býčí. Zahrada na baště je nejen významnou zelení Pražského hradu, ale i souborem architektonických, historických a uměleckých děl. Výrazně nese stopy práce architekta J. Plečníka, který byl na Pražský hrad povolán prezidentem T. G. Masarykem po jeho nástupu do funkce a jehož úkolem bylo upravit areál Pražského hradu jako funkční a důstojné sídlo československých prezidentů. Hned za hranicí s Rajskou zahradou je například takzvaný Plečníkův vyhlídkový altán vybudovaný v letech 1922 – 1924.  Jižním směrem dále Plečník umístil vyhlídkovou plošinu, obelisk a zimní zahradu. V roce 1963 – 1965 byla v této části zahrady vybudována vyhlídková terasa podle projektu R. Podzemského a A. Benše. Schodištěm podél této terasy lze sestoupit do Hartigovské zahrady. V zahradě Na Valech také najdeme dva pískovcové barokní obelisky, které sem nechal umístit Ferdinad II. Stojí na místech, kam dopadli místodržící Jaroslav Bořita z Martinic a Vilém Slavata při takzvané druhé pražské defenestraci. Zhruba ve středu zahrady do ní vystupuje Ludvíkovo křídlo. Směrem k jihu se táhne takzvaný tereziánský trakt, který se také nazývá Neustift. Byl postavený v 16. století. V letech 1766 – 1768 byl zbarokizovaný a zvýšený o jedno patro. Pod traktem je takzvaná Plečníkova voliéra a empírový zahradní domek. U Ústavu šlechtičen Plečník vybudoval sloupovou halu zvanou Bellevue. Její jižní stranu zdobí světlonoši od I. F. Platzera. Dále v této části najdeme například Herkulovu kašnu, či vyhlídkovou Moravskou baštu zdobenou sloupem s jónskou hlavicí. Zahradou lze dojít až pod hradby dělostřelecké bašty na úpatí Starých zámeckých schodů.

Pískovcová socha světce sv. Jana Křtitele na Maltézském náměstí je dílem sochaře Ferdinanda Maxmiliána Brokofa z roku 1715. Sv. Prokop, patron maltézského řádu, je zde zpodobněn s praporem v pravé ruce. U nohou má beránka. Na nižších soklech jsou postavy andělů s kartušemi na kterých je v českém, latinském a německém jazyce nápis: „Mezi syny ženskými nebyl nalezen větší nad Jana Křtitele“. V dolní části soklu jsou reliéfy Stětí sv. Jana Křtitele, Navštívení Panny Marie a Zjevení sv. Jana Křtitele. Reliéf na kartuši s českým nápisem je údajně portrétem Ferdinanda Maxmiliána Brokofa.

Olověný vrch (802 m), německy Bleiberg stojící na území krušnohorské osady Bublava se pyšní vyhlídkovou věží s turistickou chatou. Nejmladší rozhledna Krušných hor Před druhou světovou válkou tu žilo několik tisíc obyvatel, z nichž mnoho bylo členy místního spolku přátel přírody. Vzrůstající zájem o lyžování je přivedl na myšlenku postavit na olověném vrchu chatu. Projekt vypracoval karlovarský architekt Ernstberger. Stavitel Rolz z Rotavy stavbu v roce 1933 zahájil, ale právě probíhající hospodářská krize celý projekt značně zjednodušila. Dílo, na jehož dokončení se podíleli i členové spolku, bylo dokončeno a veřejnosti otevřeno dne 3. prosince roku 1933. Nová chata s rozhlednou skutečně napomohla tomu, že se Olověný vrch stal oblíbeným místem pro zimní sporty, ovšem turisté, i díky rozhledně, rádi navštěvují jeho vrchol i v létě. Během 2. sv. války složila jako dětský domov pro bezdomovce, do roku 1961 jako vojenská radistická hláska, od roku 1961 byla ve správě RAJ Sokolov jako restaurace. Samotná rozhledna je 16 metrů vysoká a vede na ni celkem 74 schodů. Konstrukce je dřevěná, stejně tak i vnější obložení. Otevřena je denně v době provozu restaurace, tj. 11 – 20 hod.   Výhled je výrazně omezen stromy Popis cesty Autem - Na vrchol se dá dojet autem. Cesta na vrchol vede z obce Bublava. Pokud budeme z obce vyjíždět směrem na Stříbrnou, na konci Bublavy zabočíme vpravo na asfaltovou cestu, která nás povede nejprve po louce a potom lesem až na Olověný vrch.  Vlakem - Nejbližší železniční stanice se nachází v Kraslicích (žel. trať č. 145 Sokolov - Kraslice). Od nádraží půjdeme do středu Kraslic ulicemi a odtud vede modrá TZ až na vrchol Olověného vrchu. Cesta je dlouhá asi 5 km.

Historie hradu Hrad Skály založil koncem 14. století pravděpodobně Matěj Salava z Lípy. Za hustiské revoluce stál na straně husitů a byl sirotčím hejtmanem. V roce 1436 se poddal králi Zikmundovi a získal tak další majetek. Ve 40. letech 15. století posádky tohoto a dalších okolních hradů podnikaly loupeživé výpravy do Slezska a Lužice. Proto Slezská knížata a některá města tyto hrady buď dobyla nebo vyplatila a posléze rozbořila. Stejně tak se stalo i s hradem Skály. Hrad však byl poměrně brzo již v roce 1454 obnoven a po smrti Matěje Salavy z Lípy jej získal jakýsi Kočka, po němž byl hrad přejmenován na Katzenstein. V roce 1466 náležel Hanušovi z Varnsdorfu a pak střídal majitele, až jej v roce 1513 koupil kníže Bartoloměj Minsterberský, syn knížete Viktorína a vnuk krále Jiřího z Poděbrad. Kníže Bartoloměj měl vleklé spory se slezskými městy, které v druhé polovině srpna roku 1513 vyústily ve válečnou výpravu knížete Bedřicha Lehnického, který s asi 2 000 lidmi hrad oblehl. Díky špatnému technickému stavu děl však více nadělala škody obléhatelům než hradbám hradu. Po třech dnech Slezané ukončili obléhání, vydrancovali okolí a odtáhli. Největší ztráty pak utrpěli při dělení kořisti z vydrancovaných vesnic a také když je na ústupu pronásledovala posádka hradu. Po smrti knížete Bartoloměje převzal hrad v roce 1515 opět Hynek Špetle z Janovic, jenž hrad už jednou vlastnil. Hrad byl opět často zastavován a měnil majitele. V roce 1528 se dostal do držení Zdeňka Lva z Rožmitálu a Jana Krušiny z Lichtemburka. V roce 1534 kupuje panství Jan z Pernštejna a roku 1544 Bernard Žehušický z Nestajova. V této době je hrad již zpustlý a sídlo panství je přeneseno do Stárkova, kde se před postavením dnešního zámku nacházel nový panský dům. V 17. a 18. století byla již zřícenina hradu z větší části rozebrána na stavbu nových hospodářských objektů a zámku. Podoba hradu Hlavní obrannou i obytnou stavbou hradu byl mohutný zděný palác s věžovou nástavbou na skalním bloku, obklopený malým nádvořím na jihu, vstupním přihrádek na severu a příkopem s valem. Severně od tohoto jádra se rozkládalo opevněné předhradí s cisternou vytesanou ve skále. Prostory mezi skalními útvary a stěnami doplňovalo jednoduché dřevěné ohrazení. Do dnešní doby se dochovaly jen velmi skromné zbytky kamenných zdí, zejména pak vstupní branky při cestě na věžovitou nástavbu. Z místa kde se dříve tato nástavba nacházela je dnes upravená vyhlídková plošina poskytující kruhový rozhled. Z dalšího skalního bloku, na kterém se nacházela snad menší dřevěná věž při vstupu do hradu je upravená vyhlídka na zámek Skály. Tipy na výlet Navštívit v okolí můžete třeba další skalní hrad, hrad Střmen. U nedalekého Adršpachu najdete Adršpašské jezýrko, Adršpašské skály nebo Adršpašskou ozvěnu. Rozhlédnout se po kraji můžete z Křížového vrchu. U Police nad Metují najdeme také skalní bludiště Ostaš, skalní puklinu Sluj českých bratří nebo městské muzeum. Ubytovat se můžete v Teplicích nad Metují.