Zlínský kraj Praha Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj Vysočina Středočeský kraj Středočeský kraj Liberecký kraj Karlovarský kraj Plzeňský kraj Ústecký kraj Jihočeský kraj Královehradecký kraj Pardubický kraj Jihomoravský kraj
Kalendář akcí
Tip na výlet
Dnes nedokončená dálnice měla spojit tehdy nová největší německá města Vratislav a Vídeň. O jejím vybudování uvažoval Hitler již v době, kdy ještě nebylo Československo obsazeno. Jako dobrý terén se jevila protáhlá sníženina Boskovické brázdy. Dálnice měla i strategický význam, procházela kolem zbrojního centra v Brně a měla být zároveň případným předmostím pro případnou expanzi na východ. Proto si vybudování této stavby Hitler vynutil již jako součást Mnichovské dohody v roce 1938. Plán počítal s tím, že se Československo vzdá území pro vybudování této stavby ve prospěch Německa. Dálnice tak měla patřit Německu a tak by Němci nepotřebovali k cestě po ní pas. Českoslovenští občané by ji směli taktéž používat, ale najíždět pouze na několika výjezdech s celnicemi. Přípravné práce byly zahájen ještě před koncem roku 1938. Po okupaci a vzniku Protektorátu Čechy a Morava se stavba ještě uspíšila a stavět se tak začalo již v dubnu 1939. V prvním roce stavba probíhala velmi rychle a podle plánu měly být již některé části zprovozněny v roce 1940. Jenže toto svižné tempo se podařilo držet jen první rok, po plném vypuknutí války na počátku roku 1940 začalo tempo upadat a jak postupně přibývalo německých neúspěchů v boji, zpomalovala i výstavba dálnice, až se v dubnu 1942 zastavila zcela. Podél stavěné dálnice se nacházely pracovní tábory, ve kterých panovaly bídné podmínky. Tábor u Vísky u Jevíčka byl původně dělnický, později zde pracovali němečtí Židé a na konci roku 1941 byl přestavěn na zajatecký. V důsledku špatných hygienických podmínek zde zemřelo na 143 sovětských zajatců. Po konečné likvidaci tábora v roce 1950 byl na místě uložení ostatků zajatců zřízen hřbitov s pomníkem. I dnes jej zde najdeme, vede kolem něj turisticky značená cesta z Jevíčka na Moravskou Třebovou. Během zbylé doby trvání války bylo staveniště opuštěno a pouze střeženo. Po roce 1945 pak staveniště nadobro vyklizeno. Po válce nebyl tento směr od Brna prioritou a tak nedostavěná dálnice zvolna podléhala zubu času a zarůstala. Postupně se tak proměnila v ideální biokoridor a stala se součástí místního systému ekologické stability, především na Blanensku. Z celkové délky 320 km bylo rozestavěno přibližně 85 km. Dnes můžeme na některých místech spatřit zrostlou linii koridoru dálnice, prohlédnout dokončené i nedokončené mosty, jenž byly navrženy v honosném antickém stylu. Dále pak různé prospustě, pilíře, betonové nádrže na vodu, kanalizaci apod. Nejvíce se toho zachovalo v úseku Víska u Jevíčka – Černá Hora. Úsek Jevíčko – Chrudichromy byl dokonce v takovém stupni dokončení, před položením vozovky. U Bačova se pak nachází jeden z nejvyšších dálničních náspů (28 m). Pouze malá část tohoto tělesa byla dokončena a využita pro dopravu, ve dvou úsecích jde dohromady o asi 7 km. Dopravní koncepce do budoucnosti počítá s využitím téměř celé trasy pro zamýšlenou rychlostní silnici R43.
Dětské hřiště v ulici V Sedlci.
Sídlo Poštovního muzea je umístěno v barokním domě ze 17. století, který je součástí pražské památkové rezervace UNESCO. Nachází se zde stálá expozice českých a československých poštovních známek včetně obálek prvního dne (FDC). Dále zde najdeme zahraniční filatelistické unikáty a padělky jako i nejstarší známky evropských i mimoevropských zemí a známky OSN. Nejen filatelista ocení specializované sbírky známkové tvorby – Hradčany, ruská zemstva, klasické rakouské poštovní známky do roku 1918, tak předznámkové dopisy, otisky razítek nebo první novinové známky světa. V Muzeu se pravidelně konají příležitostné výstavy grafiků spjatých se známkovou tvorbou nebo z historie poštovnictví. Pro badatele je k dispozici knihovna a studovna filatelistické a poštovně historické literatury. Chloubou budovy Muzea je původní měšťanský interiér z poloviny 19. století – čtyři salónky s nástěnnými malbami Josefa Navrátila.
Drobné pozůstatky hradu Bukovina se nacházejí na vyvýšenině nad potokem Nedveka, 1 km severně od obce Jiřice u Moravských Budějovic. Na hrad z obce vede turistická značka, která křižuje již výše zmíněný potok, jenž je třeba přeskákat po kamenech či přejít přes spadlý kmen. Hrad je volně přístupný. Soudě dle archeologických nálezů a písemných pramenů byl hrad vystavěn někdy v letech 1320¬¦1325. V písemných pramenech se jako první z majitelů objevují Gerhart z Bukoviny a Heřman z Hostimi. Nedaleká Hostim byla hospodářským centrem panství a sídlili v ní další členové rodu, obývající místní tvrz. Rodina se ve třech generacích velmi rozrostla a proto byl na hradě v polovině 14. století vybudován ještě jeden palác. Na počátku 15. století však již žili jen dva členi tohoto rodu, Jan a Ludvík. Roku 1417, po Ludvíkově smrti a tudíž i vymření rodu, převzal celé rodové jmění Jan Vajtmilnar ze Žerotic. Roku 1464, když hrad získali Borovští z Lichtenburka, byl patrně již pustý, což potvrdil zápis o tomto majetkovém převodu v deskách zemských, pořízený až v roce 1481. Tvar jednodílné dispozice hradu byl přibližně trojúhelníkovitý. Do hradu, opevněného příkopem a valem, se vstupovalo branou, chráněnou okrouhlým bergfritem. Na jihovýchodní straně nádvoří stával palác, pod nějž byl v polovině 14. století přistavěn ještě jeden, rozměrnější. Protilehle od bergfritu přes nádvoří nad srázem k potoku stávala obytná věž. Zbytek nádvoří vymezovala hradba. Dnes zde návštěvník spatří, nepočítaje příkop a val, základy bergfritu, základy obou paláců a věže a drobné střepy hradby. M.K.