Uzavřené židovské město (ghetto) vzniklo až po roce 1727. Bylo odděleno dvěma branami, třetí vznikla po roce 1823 a několika řetězy. Stálo zde asi 100 domů rozdělených na 138 jednotek. Jejich vzhled poznamenaly četné požáry, asi ten nejhorší byl 1.5.1823, kdy shořely dvě třetiny obce. Vývoj a deportace Židů způsobil další chátrání a likvidaci domů, zejména postupná asanace po roce 1945 v oblasti ulice Traplova a U Templu. Bývalé ghetto je dnes památkově chráněno jako výjimečný urbanistický celek. Tato unikátní památka je každoročně během léta propagována festivalem Boskovice - Festival pro židovskou čtvrť. Níže je uveden výběr památek z ghetta dle informačního plánku: Židovská brána – Dnes jediná existující brána do bývalého ghetta. Byla dokončena 25.8.1753, opatřena vraty, která se na noc uzavírala. Od roku 1926 usilovali Židé o její zbourání, ale nedostali povolení. Plačkova 5 (obytný dům) – Po požáru roku 1823 byl obnoven Salomonem Beamtem. Nová fasáda napodobuje empírový styl. Kokový hák je zbytekm držáku firemního štítu obuvnické firmy. Plačkova 25 (obytný dům) – V minulosti tvořil jednotu s domem č. 27. Patří k nejstarším v ghettu. Jeho sklep je renesanční, nadzemní část barokní. Byl obnoven rovněž  po požáru roku 1823. Koncem 19. století se sem přístěhoval rituální řezník Fleischmann s rodinou. Jejich dcera Rosa odešla do Vídně, kde se stala novinářkou. Tam se seznámila s Jiřím Dimitrovem, vedoucím bulharského dělnického hnutí. Po známém lipském procesu, na němž byl Dimitrov osvobozen z obvinění ze zapálení říšského sněmu, se Rosa za Dimitrova provdala a žili v Sovětském svazu. Syn Bernard Fleischmann bojoval jako dělostřelec ve Svobodově armádě. Plačkova 6 (obytný dům) – Do roku 1823 byl jen přízemní. Po požáru byl přestavěn na jednopatrový. Roku 1855 jej vlastnil bohatý podnikatel Nathan Löw. Vnitřní dispozice byla narušena přestavbou roku 1980. Velká proluka západně od domu byla způsobena počátkem května 1945, kdy zde vybuchující munice zničila tři domy. Plačkova 35 (obytný dům) – Řadový jedopatrový dům byl vystavěn po požáru roku 1823. V roce 1885 bylo zbudováno představné schodiště do 1. poschodí. Plačkova 12 (obytný dům) – Jeden z nejmalebnějších domů v ghettu byl jako několik jiných domů obnoven po požáru roku 1823. Má nepravidelný půdorys s půlkruhovým přístavkem ve tvaru apsidy. Do Plačkovy ulice směřuje pavlač nesená rizality. Na ostění vchodových dveří se nachází mezuza. Plačkova 45 (Rabínský dům) – Původně křesťanský grunt, který roku 1727 koupil židovský rychtář Donát. Za blíže neznámých skutečností přešel do majetku vrchnosti, která zde zřídila „hospodu knížecí“. Koncem 18. století zde bylo zřízeno sídlo židovské normální školy a roku 1851 dům koupila od vrchnosti židovská obce jako sídlo rabinátu a rabínův byt. Židovské masné krámy – Na tomto místě stála až do požáru roku 1823 židovská „strážnice“, tj. sídlo obecního strážníka. Po požáru byl zde zahlouben napůl v zemi masný krám a vedle něho hasičské skladiště. Roku 1854 byly tyto objekty přestavěny na pět „kvelbů“ masných krámů. Touto stavbou vyřešili Židé definitivně terénní nerovnost na náměstí „U Vážné studny“. Zároveň bylo využito přirozeného chlazení obchodů prostřednictvím zahloubení do svahu. Na střeše krámů bylo oblíbené dětské hřiště. Masné krámy zanikly v roce 1914 a byly využity na prodejní a skladové prostory. U Vážné studny 7 (obytný dům) – Řadový patrový dům byl přestavěn po roce 1823. V letech 1808-1860 zde byla Ungarova výrobna likérů s hospodou „na císařské“. Roku 1920 v prvním patře učebna 1. třídy české obecné školy. V domě bývala „suka“ což je dočasný stánek, kde přebývají Židé během svátku „sukot“. Odstraněna byla po roce 1950. U Vážné studny 5 (obytný dům) – Stavba pochází z době těsně před rokem 1850. V přízemí býval obchod, za druhé světové války zde sídlil řezník. Valenova 3 (bývalá továrna) – Asi roku 1880 zde zbudoval Moritz Saxl továrnu pro výrobu plechových a dřevěných krabiček. Po roce 1918 zde bylo sídlo Okresní péče o mládež, později mateřská škola, pak výrobna konfekce. Nyní zde má sídlo pobočka Okresního archivu. Valenova 14 (obytný dům) – Je posledním domem ghetta jižním směrem, obnovený po roce 1823. Po výstavbě křesťanských domů v „židovských zahradách“ zde býval upevněn hraniční řetěz. Na půdě se nachází „suka“, jediná dnes zachovaná v Boskovicích. U Vážné studny 9 (obytný dům) – V domě byla odedávna židovská hospoda. V dnešní podobě vybudován roku 1887 jako restaurace u Deutschů. Zde bývalo středisko židovského společenského života, kasino a v prvním poschodí taneční a divadelní sál. Bílkova 7 (bývalý obecní dům a škola) – Dům tvořil jednotu s židovským špitálem (Joštova 10), který se připomíná už roku 1752. Obecní dům je zde doložen roku 1824, po adaptaci roku 1849 zde bylo okresní hejtmanství a to až do roku 1855. Poté židovský úřad a židovská neměcká škola. Po roce 1920 česká národní škola a městská knihovna. Bílkova 13 (obytný dům) – Jeko jeden z mála domů byl uchráněn požáru v roce 1823. V roce 1855 patřil Nathanu Hellerovi, který zde provozoval hospodu. Roku 1880 zde byla zřízena filiálka konfekční továrny M a J Mandel. Dříve byl dům stavebně spojen s domem č. 11 U koupadel (bývalé židovské lázně ) – Existence židovských lázní je na tomto místě doložena k roku 1684. Původně přízemní lázně byly určeny jen ženám. Roku 1844 byly při přestavbě zvýšeny o jedno patro. Rituální lázeň (mikve) byla umístěna vlevo od vchodu, v nádvorních arkádách se nacházely očistné lázně. Bylo zde deset kabin s vanami. Lázně byly v provozu ještě po roce 1950. Kašna – Na parcele mužských lázní, které vyhořely roku 1823 byl v roce 1856 zbudován haltýř (nádrž) z kamení, cihel a dřeva jako zásobárna vody pro židovské lázně. Voda sem byla přiváděna potrubím od Vážné studny. Roku 1875 byla zbudována dodnes stojící kašna. Dříve byla kryta kovovou, drátem vypletenou stříškou, ve které byl otvor pro čerpání vody. U koupadel 6 (tovární budova) – Už počátkem 19. století vlastnila tento dům rodina Baschova, která zde provozovala obchod s obilím a sladem. Později byl přestavěn pro potřeby konfekční továrny rodiny Brüllovy. Synagoga minor – Už v 16. století existovala v řadovém domě č. 7 v prvním patře nejstarší boskovická synagoga minor. V přízemí byla pak náboženská škola. Koncem 17. století se síň s Tórou přestěhovala do přízemí, naopak škola do prvního patra. Celý dům včetně sálu synagógy minor sloužil jako tzv. studijní dům, proslavený zejména ješivou. Vyučoval zde mimo jiné Šamuel ha-levi Kolin, zvaný Machcít ha-šekel podle svého spisu. Tento dům kdysi souvisel s nárožním domem č. 5, v němž podle tradice byla nejstarších dobách úřadovn obce a snad i rabínův byt. Oba domy i jako další v okolí ulice Traplovy byly v druhé polovině 20. století asanovány a neadekvátně nahrazeny novostavbami. Zanikla tak i Löw Beerova synagoga (dříve Traplova 12). Zborovská 11 (dům „na císařské“) – Starobylý patricijský dům byl jen lehce poškozen požárem v roce 1823. Roku 1855 jej koupil Herrmann Ungar a přestavěl ho v empírovým stylu. Roku 1860 sem přenesl výrobu a výčep likérů, k nimž měl císařské oprávnění. Zborovská 5 (obytný dům) – Postavil jej roku 1709 Jakub Donát, nájemce knížecí palírny. V interiéru je zachována stará dispozice, i když byl dům v roce 1823 poničen požárem. Ve sklepě byla roku 1994 objevena rituální lázeň (mikve), která je ale nepřístupná.

Zámek Svojšín, okres Tachov.

Prašivá je oblíbeným turistickým cílem a výškovou dominantou severní části Beskyd. Masiv Prašivé má v nejvyšším bodě nadmořskou výšku 843 metrů a v místě zvaném Malá Prašivá, kde stojí rozhledna, (706 m n. m.). V těchto místech stojí již od roku 1640 kostel sv. Antonína. Toto místo, vzdálené asi 12 km jihovýchodně od Frýdku-Místku, poskytuje působivé výhledy na celou Ostravskou pánev. To byl také důvod, proč si ho členové Pobeskydské jednoty slezské z Frýdku vybrali pro postavení horské chaty. V celé oblasti už v té době rostly jako houby po dešti podobné stavby, za jejichž stavbou stál německý Beskydský spolek. Pobeskydská jednota slezská získala pozemek v roce 1899, ale trvalo dlouhých 23 let, než se začalo stavět. Architektem stavby byl místecký architekt Čermák, jenž vypracoval plán velké dřevěné chaty s restaurací v přízemí, ubytovnou v prvním patře a vysokou střešní nástavbou s krytým vyhlídkovým ochozem. Slavnostní otevření dřevěné chaty s rozhlednou proběhlo za velkého zájmu veřejnosti 2. října 1921. Až do roku 1948 pečoval o chatu Klub československých turistů, s nímž se Pobeskydská jednota slezská sloučila na začátku 20. let 20. století. Poté se sice několikrát změnili majitelé, ale chata slouží nadále. To bohužel neplatí o samotné rozhledně, protože je veřejnosti uzavřena.

Historie zámku Původně na místě dnešního zámku Líšno stával gotický hrad Lešno, založený na chráněném místě mezi bažinami. Hrad byl založen pravděpodobně v roce 1367 Benešem z Dubé. Po roce 1424, kdy se naposled připomíná syn Beneše Václav, není osud Líšna známý. Roku 1443 byl majitelem panství Jan Sádlo ze Smilkova. Od poloviny 15. století držel zámek Zdeněk Konopišťský ze Šternberka. V roce 1467 bylo Líšno v bojích zelenohorské jednoty proti Jiřímu z Poděbrad dva měsíce obléháno a dobyto královským vojskem. Po roce 1478 byl hrad Šternberky pozdně goticky přestavěn. Rozsáhlá renesanční přestavba následovala v roce 1536. Za třicetileté války bylo panství znovu zpustošeno. Neudržovaný hrad chátral především jako důsledek rychle se měnících majitelů Líšna. Až roku 1872 byl hrad přestavěn do dnešní podoby průmyslníkem Čeňkem Daňkem z Esse. Zámek byl postaven v romantickém duchu. Podoba zámku Objekt tak má tři křídla, jež uzavírají nádvoří zámku. Věž přiléhající k paláci byla zvýšena a opatřena sedlovou střechou. Kolem zámku byl zřízen park s pavilónky a rybníkem. Od roku 1945 byl zámecký areál zkonfiskován a adaptován pro účely ústřední školy Československého červeného kříže. Dnes je zámek prázdný, zchátralý a veřejnosti nepřístupný. Volně je možné navštívit jenom přilehlý zámecký park. Pokud jste milovníci golfu, přijďte si zahrát do golfového areálu Konopiště nedaleko Bystřice. Pokud se rozhodnete v okolí ubytovat, nabízí se několik možností v blízké Bystřici nebo v o něco vzdálenějším Benešově.