V Heřmanově Městci, v okrese Chrudim, v Pardubickém kraji mělo židovské osídlení velmi dlouhou tradici. Prvé zmínky o Židech v Heřmanově Městci a okolí se začínají objevovat v historických pramenech od 15. století. Velmi zachovalý Židovský hřbitov je doložen k roku 1667. Další rozmach židovského osídlení v Heřmanově Městci znamenal rok 1686. V tom roce morová epidemie zkosila velký počet místních obyvatel, proto majitel panství, hrabě Ferdinand Leopold Špork, pozval Židy k osídlení prázdných domů. Židovská modlitebna změnila během roků několikrát své místo i prostředí. Nejstarší modlitebna heřmanoměsteckých Židů stála v původní židovské čtvrti v dnešní Pokorného ulici. Po požárech v 17. stol. bylo židovské obyvatelstvo přesídleno do dnešní Havlíčkovy ulice. Roku 1760 si tam postavili barokní synagogu, kterou v roce 1870 přestavěli do dnešní novorománské budovy. Autorem plánů byl architekt František Schmoranz. O pár let dříve tu již stála také budovy židovské školy, která k synagoze přiléhá. Škola působila v budově až do svého zrušení v r. 1909. Také byla úředním místem a bytem krajského rabína. V úrovni prvního patra byla spojena krytou balkonovou chodbou s ženskou galerií synagogy. V synagoze se bohoslužby konaly do 2. světové války. Po začátku okupace byly náboženské obřady zakázány. Vybavení synagogy bylo odvezeno do shromaždiště  předmětů v  židovském muzeu v Praze. Ze štítu synagogy byly odstraněny desky desatera Během války sloužila synagoga jako skladiště. Od roku 1949 využívala její prostory k bohoslužebným účelům Českobratrská církev evangelická. Synagoga a později i budova židovské školy postupně chátraly. Spojovací chodba mezi nimi byla v roce 1952 zbourána. Školu i synagogu od Českobratrské církve vykoupilo v polovině 80. let město. Na přelomu tisíciletí byly oba objekty krásně zrekonstruovány a využívají se ke kulturním účelům. V rámci rekonstrukce byla obnovena spojovací balkonová chodba mezi galerií v synagoze a prvním poschodím bývalé židovské školy. Do štítu synagogy byly vráceny desky desatera a na čelní stěně obnoven hebrejsky psaný text starého žalmu. Dochoval se také dřevěný svatostánek, dřevěná ženská galerie i ornamentální výzdoba. Budova židovské školy dnes slouží jako galerie.

Hrad, muzeum a skanzen Červený Újezd je neobvyklé a kouzelné místo, které Vás na dobu v něm strávenou vrátí do atmosféry každodenního venkovského života v období 17. – do počátku 20. století. Seznámíte se zde s tradičními řemesly a nástroji. Součástí expozice je tedy muzeum českého venkova, rozsáhlé zahrady a areál venkovských staveb.    Soukromá stavba byla nazvána podle obce, ve které se nachází, tedy Hrad Červený Újezd a vznikla v letech 2001 - 2002. Najdeme ji v okrese Praha – západ, jen pár kilometrů od hlavního města. Záměrem bylo postavit naším stylem historizující objekt vycházející z tradičních řemeslných postupů a odpovídající nárokům současnosti. Muzeum a hradV interiéru hradu se nachází rozsáhlé muzeum českého venkova. Tato stálá expozice zahrnuje na 4000 exponátů pocházejících z celé České republiky i sousedního Slovenska. Při prohlídce navštívíte dílny tradičních řemesel (kovář, mlynář, pekař, řezbář, bednář, řezník, kolař, brusič, švec), obytné světničky z různých krajů (Podkrkonoší, Chodsko, Litomyšlsko, Morava, Slovensko, Chebsko) vybavené malovaným nábytkem, selskými kroji a dalšími předměty lidové kultury. Dále uvidíte místnosti s ukázkami lidových nástrojů, výrobků a zařízení používaných v každodenním životě. Některé vystavené exponáty jsou zároveň prodejné. K muzeu patří také antik, kde kromě starých věcí, můžete zakoupit vstupenky na prohlídku a různé upomínkové předměty. Prohlídka hradu s průvodcem zahrnuje návštěvu muzea, řemeslných dílen, kaple i rytířského sálu.SkanzenAreál venkovských staveb tedy skanzen se nachází v zahradách a je, stejně jako muzeum na hradě, ukázkou venkovského života dob minulých. Můžete si tu z blízka prohlédnout větrný mlýn, zvonici, špejchar, vinný sklípek, salaš, milíř či starý dřevařský katr. Většina staveb má přístupné interiéry s ukázkou zařízení, nástrojů a techniky pro ně typické.ZahradaPři procházce zahradami, se kromě romantického zážitku, můžete dovědět i něco nového o naší flóře. Je zde totiž vysazeno více jak 1000 různých druhů dřevin, rostlin a květin a ty méně známé jsou opatřeny cedulkami s popiskem. Bohaté zastoupení má v zahradách také fauna, tedy zvířátka. Na hladině rybníka občas uvidíte kapří ploutev. V ohradách a ve výbězích se pasou kozy a ovce, nechybí tu však ani krávy.

Zříceniny hradu Příběnice se nachází na ostrožně nad levým břehem Lužnice nedaleko Tábora. Historie hradu Hrad se v písemných pramenech poprvé připomíná k roku 1243. Založili ho Vítkovci jako mocenskou demonstraci na severním okraji své rozsáhlé domény, ležící kromě jižních Čech i za hranicemi království. V 1. polovině 14. století za Petra z Rožmberka byl přestavěn a doplněn o kapli. Na hradě byl vězněn během svého zajetí šlechtou král Václav IV. Dalších úprav se hrad dočkal v průběhu prvé čtvrtiny 15. století. V roce 1420 ho dobyla táborská husitská vojska a v roce 1434 byl na základě smlouvy mezi Oldřichem z Rožmberka a Tábory spolu s latránem i protilehlým hradem Příbeničky zbořen. Podoba hradu Hrad byl založen na táhlé ostrožně obtékané smyčkou řeky. Zástavba přehradí není známa. Jádro za příkopem bylo čtyřdílné. V přední ohrazené části stávala mohutná osmiboká věž spojená s jednotlivými úrovněmi schodištěm v síle zdiva. Další dvorek za touto částí hradu byl prázdný. Následoval vlastní palácový vícekřídlý okrsek. Na zadním nádvoří stávala v severním nároží čtverhranná věž. Dnes najdeme na místě zbytky mohutné osmiboké věže, základy palácového okrsku a severní čtverhranné věž. Pod hradem při břehu řeky Lužnice najdeme zbytek opevněného latránu s dochovanými relikty domů. Hradní zřícenina Příběnice je volně přístupná. Nedaleko odsud můžete navštívit také renesanční zámek Stádlec. U obce Stádlec najdete také jeden z posledních dochovaných nejen českých, ale i středoevropských empírových řetězových mostů. Za návštěvui stojí i zřícenina hradu Dobronice u Bechyně. Pokud navštívíte i město Tábor, najdete zde i pestrou nabídku ubytování.

Kousek severně od města se nachází na silnici směřující do Dobroměřic 210 m dlouhý inundační most. Vystavěn byl v letech 1811-1815 přes místo často postižené záplavami. V těchto místech stál již most vybudovaný v letech 1585-1587. Tento empírový postavený z pískovcových kvádrů má 40 pilířů s klenbami o rozpětí 6 m. Přibližná výška mostu je okolo 6 m a i s nájezdy měří 272 m. Kromě toho, že jde o jeden z nejdelších mostů tohoto druhu u nás, je nezvykle postaven do oblouku.