Dnes již sporé zbytky kdysi malého kostelíka najdeme 1 km západně od obce Mnichov nedaleko Mariánských Lázní. Podle písemných pramenů byl postaven na místě původní osady jedním saským hrabětem přibližně v době založení kláštera v Teplé. Za hustiských válek byl pobořen, přesto se v jeho ruinách zachoval jakýsi starý obraz sv. Siarda. V roce 1615 proběhla renovace za finanční účasti tepelského opata Andrease Ebersbacha. V období třicetileté války byl opět pobořen a znovu zásluhou opata Raymunda I. Wilferta v roce 1664 obnoven. Definitivní zkázu přinesl rok 1782 kdy byl z nařízení císaře Josefa II. zrušen. Postupně byl rozebrán na stavební materiál, který byl použit při výstavbě školy v Mnichově a kostela v Rájově. Starý zvon z kostela byl věnován kostelu v Otročíně. Dnes je k vidění jen porušené obvodové zdivo v nepříliš velké výšce. Podle pověsti se nachází v blízkosti kaple hrob sv. Siarda. Nad ním stávala socha a rostla památná borovice. Siard je uložen v dřevěné rakvi, ta v rakvi želené a další v rakvi zlaté. Kdo by se k místu neuctivě přiblížil, bude postižen spravedlivým trestem! Jen pár kroků pod kaplí se nachází tzv. „Svatá studna“ označovaná dnes jako Siardův pramen. Objeven byl kolem roku 1654 a již od jeho objevení se v okolí tradovala jeho léčivá moc při hojení ran a léčbě různých neduhů. Největší slávu prožíval při velkých poutích v 17. století.

Ostrava, metropole Moravskoslezského kraje je rozlohou druhým největším městem republiky, počtem obyvatel třetím největším. Hornické a průmyslové město je správní, společenské i kulturní centrum severní Moravy. Leží na soutoku řek Lučiny, Odry, Opavy a Ostravice. v nížině mezi Beskydy a horským masivem Jeseníků, 10 kilometrů jižně od hranice s Polskem a 50 kilometrů západně od hranice se Slovenskem. Ostrava má asi 309 tisíc obyvatel, z nichž většina je zaměstnána v těžkém průmyslu. Město, které je známé těžbou kvalitního černého uhlí a výrobou železa je ovšem na druhou stranu obklopeno množstvím unikátních přírodních krás. První písemné zmínky o městě pocházejí z druhé poloviny 13. století, město bylo založeno německými kolonisty na místě, kde sídlila starší slovanská osada. V blízkosti brodu přes řeku Ostravici, na obchodní stezce z Opavy do Těšína a Krakova. Řeka Ostravice dala městu jméno a dodnes ji dělí na dvě základní části, Moravskou Ostravu a Slezskou Ostravu. V té době bylo ovšem město založeno na polském území, neboť Slezsko patřilo do r. 1327 Polsku. Význam Ostravy postupně rostl, k čemuž přispívala poloha na zemské hranici v místě, kudy procházela jantarová stezka. Pohraniční poloha města vedla také ke stavbě hradu na konci 13. stol a v druhé polovině 14. století byly budovány i hradby. Městské jádro tvořilo pravidelné čtyřúhelníkové náměstí (dnešní Masarykovo), obklopené přízemními dřevěnými měšťanskými domy.V blízkosti se nachází kostel sv. Václava. Ten byl jedinou kamennou stavbou. Nejvyšším představitelem města v předhusitském období byl fojt. Husitské války v 15. století se Ostravě prakticky vyhnuli a město dále rostlo. Většina obyvatel náležela k německému etniku, a tak zde husitství nezapustilo kořeny. Moravská Ostrava se v té době stala důležitým trhovým a řemeslnickým střediskem panství Hukvaldy. Vzestup města v 16. století je spojen se jménem olomouckého biskupa Stanislava Thurza, který vyplatil hukvaldské panství ze zástavní držby. Město hospodářsky prosperovala a rozrůstalo se. Hrad byl přestavěn na zámek. Roku 1556 vypukl zničující požár, který neušetřil ani dvě kamenné stavby – radnici a kostel. 17. století nebylo pro Ostravu Šťastným. Nástup kardinála Františka z Ditrichštejna na biskupský stolec v Olomouci v roce 1599 znamenal pro město počátek úpadku. Biskup nejevil velký zájem nejen o Ostravu, ale v podstatě o celé hukvaldské panství a v roce 1617 je dokonce pronajal městu Příboru, které se tak stalo vrchností Moravské Ostravy. Úpadek pokračoval i během Třicetileté války. Město bylo několikrát obsazeno, vypleněno a navíc vypukl mor, který zahubil polovinu obyvatel. Na konci války muselo město zaplatit výpalné, které znamenalo zadlužení obce na sto let. Následující století proběhlo v podobném duchu – požáry, povodně, mor, dluhy. Význam Ostravy klesl. Až objev uhlí na ke konci století znamenal prudký obrat v ekonomickém i politickém vývoji. V roce 1828 založil majitel panství, olomoucký arcibiskup Rudolf Jan, hutě nazvané po něm Rudolfovy. Později tyto hutě přešly do majetku rodiny Rothschildů a získaly název Vítkovice. Stávají se jádrem rozsáhlého průmyslového rozmachu města. Železárny zcela změnily ráz kraje. Začalo se rozvíjet nejen hutnictví a dolování, ale také koksárenství, strojírenský a chemický průmysl a stavebnictví. Dalším faktorem ovlivňujícím rozvoj průmyslové oblasti byla výstavba železniční trati, zajišťující spojení mezi hlavním městem monarchie Vídní a Krakovem. Počet obyvatel raketově stoupal. Po první světové válce si město udrželo významné hospodářské postavení. K Ostravě byly připojeny okolní obce a vznikla tzv. Velká Ostrava. Město získalo velkoměstský charakter, byly budovány banky, obchodní domy, hotely, kulturní budovy. Úřední název Moravské Ostravy byl v roce 1946 změněn. Město se jmenuje Ostrava. Přeložením Vysoké školy báňské z Příbrami v roce 1946 se Ostrava stala vysokoškolským městem. Po komunistickém převratu byl kladen stále větší důraz na železářský průmysl, bylo devastováno životní prostředí na úkor těžby a výroby. Zvýšená výroba vedla k dalšímu růstu obyvatelstva a stavbě obrovských panelových sídlišť. Ostrava se stala známou jako ocelové srdce republiky. Ostrava dnešních dnů je ovšem již jiná. Po ochabnutí hutního a chemického průmyslu v kombinaci se zavíráním vytěžených dolů a rozsáhlou investicí do nápravy škod na životním prostředí se Ostrava výrazně pročistila. Více na důrazu nabírá strojírenská aktivita a další obory. Zároveň se stává branou do Jeseníků a Beskyd. Ostrava se sice nemůže pochlubit památkami historického významu, ale nabízí unikátní industriální památky, které připomínají tradice těžby uhlí a výroby ocele. Návštěvníkům nabízí třeba exkurzi do Ostravy-Vítkovic, kde se dochoval komplex původního průmyslového města s původní hornickou kolonií a kostelem. Anebo na Landek, vrch v Ostravě-Petřkovicích, který patří k nejvýznamnějším archeologickým lokalitám ve střední Evropě a kde se v areálu bývalého dolu Anselm nachází unikátní největší hornické muzeum v České republice, historie a technický vývoj dobývání uhlí v ostravsko-karvinském revíru, fárání do důlní štoly. Nebo důl Michal technická památka ostravsko-karvinského revíru, vynikající ukázka technické architektury dvacátých let 20. století. Hutnickou tradici připomíná Hornické muzeum OKD. Centrum města je tvořeno Moravskou a Slezskou Ostravou, ke které byly v minulosti připojovány další obce, které byly dříve samostatné. Centrem Ostravy je Masarykovo náměstí, kde se nacházejí jednak domy secesní a jednak domy funkcionalistické. Jednou z budov zde ležících je Stará radnice, ve které se nachází muzeum. Radnice představuje nejstarší dochovanou budovu z historického městského jádra. Pochází z roku 1539 a jedním z lákadel je každou hodinu hrající zvonkohra, jejíž zvony jsou pojmenovány podle starostů a primátorů města. Samotná budova si prošla několika přestavbami, jednou z nich byla barokní přestavba věže. Z dalších památek upomínajících na historii Ostravy by návštěvníci neměli opomenout zříceninu Slezskoostravského hradu s historickou expozicí, Katedrálu Božského Spasitele - trojlodní chrám se dvěma věžemi v neorenesančním slohu a dominantu města budovu Nové radnice z let 1925-1930, největší radniční komplex v České republice, díky 85 m vysoké prosklené věži také nejvyšší radnice. Ostrava nabízí i vyžití milovníkům nočního života, kteří mohou navštívit proslulou Stodolní ulici, která nabízí množství klubů a restaurací. Na své si přijdou i vyznavači aktivní dovolené. Samotná Ostrava nabízí desítky kilometrů cyklotrasy, blízké Beskydy i Jeseníky nabízí možnost zimních sportů i letních procházek.

V lokalitě dnešního Břevnova byly původně dvě osady. Vedle Břevnova to byla ještě osada Kuromrtvy, která zanikla ve 13. století. Lokalita Břevnova byla nejvíce ovlivněna jednak tím, že osada ležela na cestě vedoucí od Pražského hradu na západ a za druhé výstavbou zdejšího kláštera. Stalo se tak z rozhodnutí Boleslava II. v roce 993. K Praze byl Břevnov připojen v roce 1922. Název je odvozen z charakteristiky původních staveb, které byly převážně z kulatiny, z břeven.

Stručná charakteristika -  TIC Karlštejn nabízí informace o turistických zajímavostech, kulturním a sportovním dění v regionu. Otevírací doba 1.3. - 31.12. Po - Ne 8:00 - 20:00