Jeníkovský židovský se nachází na západním okraji obce mezi silnicí I/38 a koncem ulice Komenské. Hřbitov patří k těm nejstarším v Čechách, podle písemným dokladů byl založen již ve 14. století. V letech 1872-1873 byla poblíž vstupu vybudována obřadní síň. V 60. letech 19. století rozšířen. Užíván byl až do roku 1942, kdy byly jeníkovští židé transportováni. Na počátku roku 1993 se stal hřbitov terčem vandala. Dnešní plocha hřbitova (7.336 m2) je ohrazena dva metry vysokou zdí. Zaplněn je ze dvou třetin zhruba 1.500 náhrobky mezi nimi i tři tumby rabínů. Nejstarší čitelný náhrobek pochází z počátku 18. století. Jinak je hřbitov znám svými barokními náhrobky z konce 17. a počátku 18. století. Ty nejstarší se nacházejí ve východní části hřbitova, neboť odtud se začalo pohřbívat. V současné době je hřbitov uzamčen a přístupný jen na požádání.

V obci Ořechov můžeme najít zajímavě architektonicky členěný novorománský kostel Všech Svatých, vystavěný roku 1899. Na konci druhé světové války si v něm nacisté zřídili vojenskou pozorovatelnu. Při osvobozování zdejší oblasti sovětskou armádou, došlo právě ve zdejších obcích k prudkým bojům. Při nich bylo poškozeno nejen hodně domů, ale také velmi silně tento kostel. Po válce v letech 1945-1946 byla stavba obnovena do dnešní podoby.

V Heřmanově Městci, v okrese Chrudim, v Pardubickém kraji mělo židovské osídlení velmi dlouhou tradici. Prvé zmínky o Židech v Heřmanově Městci a okolí se začínají objevovat v historických pramenech od 15. století. Velmi zachovalý Židovský hřbitov je doložen k roku 1667. Další rozmach židovského osídlení v Heřmanově Městci znamenal rok 1686. V tom roce morová epidemie zkosila velký počet místních obyvatel, proto majitel panství, hrabě Ferdinand Leopold Špork, pozval Židy k osídlení prázdných domů. Židovská modlitebna změnila během roků několikrát své místo i prostředí. Nejstarší modlitebna heřmanoměsteckých Židů stála v původní židovské čtvrti v dnešní Pokorného ulici. Po požárech v 17. stol. bylo židovské obyvatelstvo přesídleno do dnešní Havlíčkovy ulice. Roku 1760 si tam postavili barokní synagogu, kterou v roce 1870 přestavěli do dnešní novorománské budovy. Autorem plánů byl architekt František Schmoranz. O pár let dříve tu již stála také budovy židovské školy, která k synagoze přiléhá. Škola působila v budově až do svého zrušení v r. 1909. Také byla úředním místem a bytem krajského rabína. V úrovni prvního patra byla spojena krytou balkonovou chodbou s ženskou galerií synagogy. V synagoze se bohoslužby konaly do 2. světové války. Po začátku okupace byly náboženské obřady zakázány. Vybavení synagogy bylo odvezeno do shromaždiště  předmětů v  židovském muzeu v Praze. Ze štítu synagogy byly odstraněny desky desatera Během války sloužila synagoga jako skladiště. Od roku 1949 využívala její prostory k bohoslužebným účelům Českobratrská církev evangelická. Synagoga a později i budova židovské školy postupně chátraly. Spojovací chodba mezi nimi byla v roce 1952 zbourána. Školu i synagogu od Českobratrské církve vykoupilo v polovině 80. let město. Na přelomu tisíciletí byly oba objekty krásně zrekonstruovány a využívají se ke kulturním účelům. V rámci rekonstrukce byla obnovena spojovací balkonová chodba mezi galerií v synagoze a prvním poschodím bývalé židovské školy. Do štítu synagogy byly vráceny desky desatera a na čelní stěně obnoven hebrejsky psaný text starého žalmu. Dochoval se také dřevěný svatostánek, dřevěná ženská galerie i ornamentální výzdoba. Budova židovské školy dnes slouží jako galerie.

Otevírací doba Po  08:00 – 17:00ÚT  08:00 – 14:00ST  08:00 – 17:00ČT  08:00 – 14:00PÁ  08:00 – 13:00 SO 9-12 (v období červen - září)