Z brány, která pochází z dob Karla IV., dnes najdeme pouze část. Leží mezi Táborskou a Leopoldovou bránou. Byla součástí středověkého opevnění Vyšehradu. Okolo roku 1700 bylo zbouráno patro brány a okolo roku 1860 byla odstraněna i přízemní část. Dochovala se pouze západní část.

V kouzelném prostředí přírody, na obou březích řeky Berounky nedaleko Prahy směrem na Karlštejn, leží obec Dobřichovice. V minulosti městečko náleželo rytířskému řádu Křižovníků s červenou hvězdou, s krátkými přestávkami doby husitské a let bělohorského povstání. Historie zámku První písemná zmínka o Dobřichovicích pochází z roku 1253, kdy je král Václav I. daroval řádu Křižovníků s červenou hvězdou. Zdejší tvrz je pak poprvé zmiňována až v roku 1420. V časech husitských válek však o Dobřichovice řád Křižovníků přišel, v roce 1505 se sem však rytíři opět vrátili. O návrat zpátky se zasloužil především velmistr řádu Hynek Berka z Dubé, který zde nechal, na místě bývalé tvrze, postavit renesanční zámek, který sloužil jako letní sídlo velmistrů. V roce 1639 byl zámek vypálen Švédy. V roce 1679 za velmistra řádu Jiřího Ignáce Pospíchala bylo sídlo znovu vystavěno a byla přistavena kaple sv. Judy Tadeáše. O sto let později zámek opět vyhořel, v zápětí byl však znovu vystavěn. Na původním renesančním základu byl objekt přestavěn do dnešní, pozdně barokní podoby, kdy byla také přistavěna zámecká věž. Křižovníci s červenou hvězdou se na zámku udrželi až do roku 1948, kdy připadl státu. Po roce 1950 byl zámek ve správě státního statku, později JZD Dobřichovice a v roce 1976 připadl Československé vědeckotechnické společnosti. Od roku 1980 patřil Památníku národního písemnictví v Praze. Dnes je zámek Dobřichovice opět majetkem Křižovníků, kteří jej postupně rekonstruují. Z interiérů zámku je přístupná restaurace Zámecký had, kde se také konají svatební hostiny. V zámku je možné vidět dva zrekonstruované sály určené pro malé i velkolepé svatby.  Dispozice zámku       Zámek Dobřichovice je trojkřídlá budova s hranolovitou věží, hlavní trakt a východní křídlo jsou jednopatrové. Západní křídlo tvoří kaple sv. Judy Tadeáše. Před zámkem stojí socha sv. Jana Nepomuckého, v parčíku mezi zámkem a řekou socha sv. Václava. V okolí najdeme památky v blízkém Českém krasu, Karlštejn, Koněpruské jeskyně, Svatý Jan pod Skalou a vůbec celou krásnou oblast údolí řeky Berounky mezi Berounem a Prahou. Pokud hledáte ubytování, můžete zavítat například do Řevnic a najdete ho i v Dobřichovicích.

Šternberský palác na Hradčanech je jedním z nejvelkolepějších děl světské architektury nastupujícího vrcholného baroka u nás. Nechal si jej vystavět po r. 1698 Václav Vojtěch ze Šternberka. V poválečných letech se palác stal majetkem Národní galerie. Ta jej adaptovala na expoziční prostory a umístila sem své sbírky. V současnosti zde sídlí stálá expozice evropského malířství Národní galerie - Evropské umění od antiky po baroko. Popis expozice Období antického Řecka a Říma Antickým památkám patří úvod expozice v prvním patře. K dalším cenným exponátům  prvního patra patří slavná estenská kolekce italského umění 14. - 16. století. Ta v sobě zahrnuje jak díla starších toskánskýchmistrů (B. Daddi, Lorenzo Monaco), tak práce benátské školy (dílna Vivariniů) a mistrovské ukázky florentského manýrismu (A. Bronzino, A. Allori). Pozoruhodnému souboru staršího nizozemského malířství vévodí monumentální oltářní archa Jana Gossaerta zv. Mabusse. Vystavená sbírka ikon nabízí příklady z tvorby většiny významných center Středomoří a východní Evropy. Italští, španělští, francouzští a nizozemští mistři 16. – 18. století Krásu a teatrálnost barokních umělců můžeme obdivovat ve druhém patře Šternberského paláce. Návštěvníci se mohou těšit na ta nejslavnější jména evropského malířství, mezi nimi Tintoretto, Ribera, Tiepolo, El Greco, Goya, Rubens či van Dyck. Mimořádnou kvalitou vyniká zvláště kolekce holandských mistrů, které vévodí díla Rembrandtova, Halsova, Terborchova, Ruysdaelova a van Goyenova. Významnému sběrateli a mecenáši Národní galerie Josefu Hoserovi je věnován samostatný kabinet instalovaný ve stylu první poloviny 19. Století. Německé a rakouské umění 16. – 18. století Přízemí paláce je věnováno autorům jako jsou např. Lucas Cranach či Hans Baldung zv. Grien. Zde mohou návštěvníci spatřit také jeden z nejslavnějších obrazů evropského malířství, Růžencovou slavnost od Albrechta Dürera. Malba vznikla v Benátkách roku 1506 a do Prahy se dostala zásluhou císaře Rudolfa II. Expozici doplňují komorní soubory dobového uměleckého řemesla a drobné plastiky. S kreslířským a grafickým uměním minulých staletí se návštěvník setká v grafickém kabinetu v přízemí paláce. Výstavní sály opět zdobí původní barokní nástěnné a nástropní malby.

Železná rozhledna nedaleko obce Libníkovice byla postavena v roce 1930 na místě kde byla rok předtím zničena při větrné smršti památná lípa. Samotný strom už předtím sloužil jako rozhledna. Byl tak mohutný, že se v jeho upravené koruně mohlo usadit až deset lidí a vedlo sem pohodlné dřevené schodiště. Nová 15 metrů vysoká rozhledna byla postavena za 16 829 korun, které schromáždili sami místní občané. V roce 1992 byla rozhledna z místního rozpočtu opravena, přesto však rozhledu bránili vzrostlé stromy. V roce 2005 se tato situace, alespoň trochu zlepšíla vykácením porostu západním směrem. Rozhledna tak alespoň poskytuje částečný výhled na Polabskou rovinu.Rozhledna je volně přístupná.