Jediná dochovaná brána městského opevnění byla vystavěna současně s opevněním ve druhé polovině 13. století. Po požárech v letech 1652 a 1799 prošla proměnou. Ve třetí čtvrtině 19. století byl zřízen přístavek se schody do prvního patra. V roce 1882 byla upravena na vodárnu a takto sloužila až do roku 1930. Přitom v letech 1916-1920 byla rekonstruována architektem Kamilem Hilbertem. Dnes se zde nachází Galerie ve věži, kavárna a čajovna a z posledního pátého patra je možno podívat se na město. Nicméně lepší vyhlídku poskytuje gotická věž kostela sv. Petra a Pavla, která je rovněž přístupná veřejnosti.

Autorem je Matěj Václav Jäckel. Sochu z roku 1707 financoval hrabě Rudolf z Lisova, komoří a hejtman Starého Města pražského. Sv. Anna se stala jako matka Panny Marie patronkou těhotných žen. Zde je znázorněna v tzv. samotřetí podobě. Tedy se svou dcerou Pannou Marií a vnukem Ježíškem, který objímá zeměkouli s křížkem a Anna ho chová na ruce. Druhou rukou objímá Pannu Marii, která k ní vzhlíží a podává jí kytici růží. Originál sochy je uložen v Gorlici na Vyšehradě. Od roku 1999 je na mostě kopie od Vojtěcha Adamce a Martina Pokorného.

Území bylo státní přírodní rezervací vyhlášeno v roce 1978. Má rozlohu 106 ha a rozkládá se na území katastrů Hlubočepy a Jinonice. Prokopské údolí patří mezi nejcennější přírodní území v Praze. I přes četné negativní zásahy člověka do tohoto prostoru se zde dochovala celá řada přirozených přírodních prvků. Mezi nejcennější patří profily prvohorními devonskými horninami, především vápenci, které jsou nalezištěm četných zkamenělin. Flóra je zde zastoupena skalkami a skalní stepí na diabasech a vápencích, dubohabrovými lesy, teplomilnými doubravami a suťovými lesy. Na stepích se vyskytuje česnek tuhy, česnek horský, lomikámen, rozrazil, tařice horská, šalvěj hajní, pěchava vápnomilná, hvězdnice chlumní, jetel alpský, meruzalka alpská, dymnivka dutá, sasanka hajní a další druhy rostlin. Fauna je zde mimo jiné zastoupena četnými druhy hmyzu, plazů, drobných hlodavců. Prokopské údolí je jedním z nejnavštěvovanějších přírodních míst Prahy.Chráněná krajiná oblast Český kras zasahuje svým severním cípem až na jz. území Prahy. Nejvýraznějším krasovým územím je tu Prokopské udolí, protékané Hlubočepským potokem. Najdeme tu typické krasové jevy, jako jeskyně a dutiny a také náznaky škrapových polí, místy vystupují strmé vápencové skály. Přestože bylo údolí v minulosti vážně narušeno těžbou v lomech, pálením vápna, výstavbou menších průmyslových závodů, silnice, železnice, zachovalo si své cenné přírodní hodnoty. Roste tu přes 400 druhů rostlin, z toho 26 chráněných, vyskytuje se tu řada bezobratlých živočichů hlavně měkkýšů a hmyzu. Jako na jediném místě v Praze tady roste suťový les, najdeme zde i dubohabrový les, teplomilnou doubravu, suché louky a pastviny. Výchozy silurských a devonských vrstev – vápenců, břidlic, vyvřelých diabasů. Skály představují unikátní geologický profil od svrchního ordoviku po střední devon; lze tady studovat vrstvu po vrstvě. Pozoruhodnou lokalitou jsou Hemrovy skály, vytvořené činností podmořské sopky před 430 mil. lety. Měla délku asi 5,5 km, šířku kolem 2 km, výška nade dnem moře se odhaduje na 200-300 m. Nejnavštěvovanějším místem údolí je romantické jezírko sevřené strmými vápencovými stěnami. Vzniklo po odstřelu skály v roce 1905 výronem spodní vody. Má plochu 25 arů, je dlouhé 107 m a široké 26 m, hloubka se pohybuje kolem 10 m. Ve strmé stěně nad bývalým klukovickým koupalištěm jsou dobře viditelné otvory Klukovických (Korálových) jeskyní, jejichž celková délka je 68 m; nejdelší z nich měří 19,5 m. U osady Daleje bývala Prokopská skála se známou Prokopskou jeskyní, dlouhou 120 m. Našli se v ní pozůstatky pravěkého člověka, ale i kosti mamuta, medvěda, nosorožce, hyeny, lva, soba, kozorožce, zubra a dalších pravěkých zvířat. Podle pověsti v ní žil jako poustevník sv. Prokop, který tu přemohl skupinu čertů, rušících jej při čtení bible. Dnes už bohužel neexistuje, v 19. století tu byl otevřen Prokopský lom, který v roce 1882 zničil poustevnu při jeskyni a v letech 1883-87 i jeskyni samotnou. Nestojí už ani kostelík sv. Prokopa, vybudovaný na vrcholku skály ve 2. pol. 18. století.

Základní kámen k prvnímu tolerančnímu kostelíku v Čechách byl položen 18.5.1785. V říjnu téhož roku byla stavba dokončena. Toleranční kostelíky nesměly mít tehdy ráz kostela, takže stavba postrádala například typickou věž a okna byla čtyřhranná. Při opravě koncem 40. let 19. století došlo k zaklenutí oken, kolem nichž byly udělány šambrány a proražen nový vchod v průčelní zdi. Po vzniku sboru Církve československé v Humpolci mu byl toleranční kostelík propůjčen. Tento stav trval až do roku 1961 kdy si sbor zakoupil objekt bývalé synagogy. Následně až do roku 1975 sloužil jen pro pohřební shromáždění a pak zůstal nevyužit. Kostelík postupně začal chátrat, až v poslední době se započalo s rozsáhlou rekonstrukcí (5/2009-ještě probíhala). Vnitřek barokního kostela byl velmi prostý, původní oltář byl roku 1814 nahrazen oltářem s postranními brankami, který se dochoval dodnes. Varhany umístěné na kruchtě byly pořízeny v roce 1810 od třešťského varhanáře Pohana.