Historie Vršovického zámku. Na kopečku nad Vršovickým náměstím stojí budova, které starousedlíci říkávali Rangherka. Před ní je kašna s fontánkou, v dlažbě z kamenných kostek znak Vršovic. V pravé polovině svisle děleného štítu je půl pražského znaku, brány s cimbuřím a ruka ozbrojená mečem, v levé půli český lev a vrš – proutěný košík na chytání ryb, po němž dostali Vršovice své jméno.Vršovický zámek stojí na místě bývalé Štočkovské vinice při usedlosti Špendlikářka. V roce 1776 se ve Vršovicích usadil Josef Rangheri, italský obchodník s hedvábím, který se zasadil o pěstování morušovníku v Praze. Jeho syn Jiří Rangheri tu po roce 1842 nechal vystavět honosnou dvoupatrovou budovu s hranolovými věžemi, která sloužila pro výrobu hedvábí. V sousedství budovyvznikl morušový sad. Rodu Rangherů stavba patřila do roku 1882, kdy ho koupila obec Vršovice.Bývalá malá vesnice Vršovice se rozkládala při údolí potoka Botiče pod svahem vinohradské pláně. Vršovická kotlina jednou z částí dnešní Prahy, které jsou nepřetržitě osídleny od pravěku do současnosti. Přestože vršovický katastr není příliš rozlehlý, je protkán řadou historických cest, z nichž některé spojovaly jen sousední obce, jiné hrály roli důležitých tepen. Nejstarší známou stavbou Vršovic byla tvrz stojící mezi rameny Botiče. Ta se bohužel nedochovala, zbourali ji ve 20. století s tím, že ji budou v budoucnosti rekonstruovat. Zlaté oči! Dnes zajímá tak nanejvýš archeology.Pro starý vršovický kostel sv. Mikuláše, který naštěstí stojí, bylo zvoleno vyvýšené místo nad tvrzí i nad vlastní vsí. Měl vždycky dominantní polohu při cestě do Prahy. Původní kostel je v polovině 14. století připomínán jako farní, ale už v roce 1088 je na jeho místě zmiňována románská kaple sv. Máří Magdalény. Až do roku 1868 byl filiálním chrámem michelského kostela. V letech 1894-96 ho přestavěli, prodloužili a dostal nové průčelí. Současnost Vršovického zámku. Zámek je využíván městským úřadem Prahy 10.

Mariánské Lázně jsou nejen nejmladší z proslulého trojúhelníku západočeských lázeňských měst, ale zároveň jsou i jedny z nejmladších lázní v České republice vůbec. Mariánské Lázně jsou druhými největšími lázněmi s velkým bohatstvím minerálních pramenů. Přímo v areálu jich vyvěrá 40 a v nejbližším okolí téměř 100. Nejstarší jsou známy již od 16. století a každoročně sem přilákají tisíce návštěvníků z celého světa. Kouzlo Mariánských Lázní spočívá zejména v neuvěřitelně pestrém složení místních léčivých pramenů a s tím spojenou rozmanitou škálou indikací. Léčí se tu nemoci zažívacího ústrojí, ledvin a močových cest, poruchy látkové výměny, nervová onemocnění, kožní potíže, nespecifická onemocnění dýchacích cest a nemoci pohybového ústrojí. Mariánské Lázně jsou neobyčejně krásné a upravené město s mnoha památkami, mezi nimiž je perlou novobarokní kolonáda se svou Zpívající fontánou, která hraje každou hodinu jednu ze svých osmi skladeb. Při procházce městem bychom neměli opomenout novobyzantský děkanský kostel z poloviny 19. století, pravoslavný kostel sv. Vladimíra a novogotickou kapli anglikánské církve. Návštěvníky vábí i každoroční Chopinův hudební festival nebo golfové hřiště. K příjemnému pobytu patří také krása okolní přírody v chráněné krajinné oblasti Slavkovský les a také mnoho turistických cílů v okolí. Za všechny jmenujme hrad Bečov, zámek Kynžvart a klášter Teplá. HistorieSvětoznámé lázně byly založené počátkem 19. století mnichy z premonstrátského kláštera v Teplé, kterému území současných lázní patřilo. Za pobytu opata Trautmannsdorfa z kláštera Teplá v blízkém Hamrnickém zámečku se udál příběh, který vedl k založení lázní. Odtud opat každý den docházel v doprovodu klášterního lékaře Josefa Jana Nehra k lesním pramenům, kde doktor začal léčit chlapce ochrnutého po úrazu na obě nohy. Když k velkému překvapení mohl chlapec po několika týdnech opět chodit, rozhodl se zde opat z popudu doktora J.J.Nehra roku 1808 vystavět lázně. V roce 1866 byly Mariánské Lázně povýšeny na město a počátkem 20.století již patřily mezi nejvýznamnější evropská lázeňská střediska. Velký rozmach podpořila výstavba železniční trati roku 1782 s připojením na Cheb a Plzeň. O lázníchPřírodní léčivé zdroje: Místní minerální prameny mají různé složení, obsahují kysličník uhličitý a dále také ionty kalcia, železa a hořčíku, Při léčbě se také využívá slatina a léčivý plyn. Prameny: Rudolfův, Karolínin, Křížový, Ferdinandův, Lesní, Ambrožův, Mariin, Hamelika, Medvědí a další.Indikace: nemoci zažívacího ústrojí, ledvin a močových cest, poruchy látkové výměny, nervová onemocnění, kožní potíže, nespecifická onemocnění dýchacích cest a nemoci pohybového ústrojíLéčba: Lázně se specializují na léčbu nemocí ledvin a močových a dýchacích cest, poruchy pohybového aparátu a látkové výměny, onkologických nemocí a také gynekologických potíží.Procedury: pitná kůra, exhalace Mariina pramenu, hydro a termoterapie, inhalace, uhličité a minerální koupele, cvičení v bazénu, EKG, elektroforéza, galvanoterapie, gymnastika, Kneippova léčebná metoda, koupel (bylinná, minerální, přírodní, uhličitá, přísadová), kyslíková léčba, léčebný tělocvik , lékařská konzultace, lymfatická drenáž, magnetoterapie, masáž (klasická, mořská, podvodní, reflexní, thajská), muzikoterapie, Nordic walking, ošetření celulitidy, parafinoterapie, perličková koupel, pitná kúra minerálními vodami, plynové injekce, psychoterapie, skořicový zábal, solná jeskyně, spirometrické vyšetření a dalšíLázeňské objekty: dominantou Mariánských Lázní jsou budovy tzv. Nových Lázní, dále hotel Palace, sanatorium Royal, Hvězda, Skalník a další.Volný čas: tenisové kurty, golf, minigolf, plavání, surfování, jachting, rybaření, volejbal, projížďky na koni, squash, kuželky, střelba, turistika, cykloturistika.Kontakt: Léčebné Lázně Mariánské Lázně a.s., Masarykova 22353 29 Mariánské Lázně, http://www.marienbad.czSlavní hosté: král Eduard VII., Napoleon III., F. Chopin, R. Wagner, J. W. Goethe, Mark Twain, S. Freud, F. Kafka

Počátky Národního zemědělského muzea spadají do roku 1891, kdy základ sbírek muzea vytvořily předměty vystavené na Jubilejní výstavě a poté na Národopisné výstavě v r. 1895. Zemědělské muzeum se tehdy stalo součástí Národopisného muzea, samostatnou institucí - jako Československé zemědělské muzeum - se stalo v roce 1918. V polovině třicátých let 20. století bylo završeno úsilí o výstavbu nové budovy muzea v Praze na Letné. Budova v Kostelní ulici je dnes významnou památkou českého funkcionalismu. Byla postavena v letech 1937 - 1939 jako společný projekt se sousední budovou Národního technického muzea, podle projektu architekta M. Babušky. Již v době okupace však muzeum muselo své tehdy nové sídlo opustit a vrátilo se do něj až roku 1994, kdy také byla zahájena jeho postupná dlouhodobá stavební rehabilitace. Dnes Národní zemědělské muzeum usiluje o navázání na tradice z doby první republiky, kdy se zúčastňovalo řady významných celostátních výstav a kdy i jeho muzejní expozice byly hojně navštěvovány a kdy pevně zakotvilo v povědomí kulturní veřejnosti a podílelo se na spolupráci se zemědělskými muzei v Evropě. Pražská centrála a čtyři mimopražské pobočky Národního zemědělského muzea jsou v současné době zaměřeny tak, aby svou vědecko - výzkumnou, akviziční a prezentační činností pokrývaly historii zemědělství a jeho příslušné obory v celé jejich šíři.

Důvodem proč navštívit Rožnov pod Radhoštěm je, kromě přírodních krás Beskyd, především jeho skanzen. Jmenuje se Valašské muzeum v přírodě a je největším a nejnavštěvovanějším skanzenem v České republice. Muzeum v Rožnově pod Radhoštěm v roce 1925 založili bratři Alois a Bohumír Jaroňkové. Během celoročního provozu zde na návštěvníky čeká bohatý program a řada akcí, které jsou inspirované folklorem, lidovými zvyky a tradičními řemesly. Skanzen se skládá ze čtyř areálů. Dřevěné městečko, Valašská dědina, Mlýnská dolina a Pustevny. Dřevěné městečko je nejstarším areálem Valašského muzea v přírodě. Od roku 1925, kdy bylo poprvé otevřeno pro veřejnost, sem byly postupně přeneseny a znovu postaveny domy z rožnovského náměstí. K nim později dostavěna kopie kostela z Větřkovic a kopie fojtství z Velkých Karlovic. Později byla dostavěna zvonice a další hospodářské stavby se studnami. Během roku se konají v Dřevěném městečku lidové slavnosti ukazující obyčeje zdejších obyvatel a také původní řemesla. Velmi oblíbené jsou Rožnovské slavnosti a jarmarky. Druhým a největším areálem je Valašská dědina. Je v ní soustředěno více než 70 staveb. Jsou zde hospodářské usedlosti, salašnické stavby, větrný mlýn a kovárna, které jsou postaveny v krajině a připomínají tak typické valašské vesnice na úbočích Beskyd. Interiéry obytných domů ukazují způsob bydlení od poloviny 19. století v různých sociálních vrstvách. Celoročně se zde konají programy, demonstrující původní způsoby hospodaření a pěstování starých plodin i s jejich ukázkami. Během prohlídky se lze setkat s řadou domácích zvířat i stádem ovcí. Otevřena byla v roce 1972. Třetím a zároveň nejmladším areálem otevřeným v roce 1982 je Mlýnská dolina, který je především přehlídkou funkčních technických staveb, jejichž mechanismus je poháněn vodou. K vidění zde jsou valcha, mlýn a pila. Jsou to věrné kopie objektů z Velkých Karlovic. Lisovna oleje je původní stavbou z 18. století. Hamr je rekonstrukcí provozu z Ostravice. S výjimkou lisovny jsou všechny mechanismy poháněny vodní silou. V objektu Vozovny z Ostravice je instalována expozice „Dopravní prostředky na Valašsku“. V rámci výstavy lze vidět dobové dopravní prostředky, které se využívaly v zemědělství, lesnictví, obchodní činnosti a dopravě osob. Celoročně zde probíhají ukázky řemesel, v červnu se tu konají kovářská setkání a v srpnu rybářský den. K muzeu patří také dvě ubytovny Libušín a Maměnka na Pustevnách, které byly postaveny podle lidovou architekturou inspirovaného návrhu architekta Dušana Jurkoviče. Ty muzeum spravuje od roku 1995.