Rozhledna se nachází v zámeckém parku založeném v letech 1783-93 Janem Rudolfem Černínem z Chudenic. Rozhledna byla postavena jako mohutný pseudogotický templ v letech 1793-96 a sloužila jako památník. Má mnohoúhelný půdorys s četnými zdobnými opěrami. Při stavbě bylo pamatováno i na vyhlídkovou plošinu, odkud byl krásný výhled do okolí. Po roce 1945 se zámek dostal do rukou státu a byl užíván lesní správou. S tím začala tato stavba chátrat a to i když byla v letech 1982-85 částečně opravena. Tato oprava však nebyla optimální. Podle dostupných informací je schodiště na vyhlídkovou plošinu stále v havarijním stavu a je tak nepřístupná.

Muzeum hlavního města Prahy je patří mezi velké české muzejní instituce a jeho historie se datuje od roku 1881. Její hlavní budova se nachází na Florenci, v ulici Na Poříčí. Nesmírně bohaté a cenné muzejní sbírky dokumentujících dějiny hlavního města. Počet jednotlivých kusů z oborů historie, historie umění a archeologie dnes přesahuje číslo jeden milion.  Pod Muzeum hl. m. Prahy patří objekty -  Müllerova vila a Podskalská celnice na Výtoni.   Z historie muzea Muzeum započalo svou historii roku 1881. Tehdy byl ustanoven muzejní výbor. Motivací pro založení instituce byla nelibost s prodejem a vývozem památek do zahraničí. Hlavním úkolem muzea se tak stalo sbírání a získávání památek, které souvisejí s dějinami Prahy a se životem Pražanů v minulosti. Zásadním úkolem, který stál před muzejním výborem, bylo nalezení vhodných výstavních prostor.  Roku 1882 byl zakoupen kavárenský pavilon a o rok později bylo muzeum otevřeno pro veřejnost. Roku 1883 se prvním ředitelem muzea stal Břetislav Jelínek (1843 – 1926), amatérský archeolog a sběratel starožitností. Ve funkci ředitele muzea setrval do roku 1913. Kavárenský pavilon, který byl postaven v roce 1876, se nacházel západně od stávající hlavní budovy muzea. Ovšem roku 1974 musel ustoupit stavbě magistrály.   Hlavní budova Kavárenský pavilon byl pro sbírky muzea malý a také nebyl dostatečně reprezentativní, proto výbor rozhodl o stavbě budovy nové. Novorenesanční budova muzea byla postavena v letech 1896–1898 podle projektu architekta Antonína Balšánka (1865–1921). Za pozornost stojí její vnitřní i vnější výzdoba, na níž se podíleli významní umělci, například Ladislav Šaloun (reliéf v tympanonu, Alegorie Prahy na vrcholu tympanonu), Václav Jansa či Karel Liebscher (lunety na schodišti). Součástí výzdoby interiéru se stal také rozměrný panoramatický obraz Prahy Antonia Sacchettiho z doby kolem roku 1820.   Stále expozice 1.Historická Praha Pravěká a historická Praha - dějiny města a jeho obyvatel od pravěku do r. 1784 - První část expozice (inovovaná v r. 2006) nabízí odpovědi na otázky kdy přišli a jak vypadali, kde a jak bydleli, čím se živili, jak hospodařili, jak se oblékali a zdobili, jak mysleli a pohřbívali pravěcí obyvatelé pražského území od počátků pravěku do doby příchodu Slovanů. Expozice využívá výsledků experimentální archeologie a je doplněna o nové modely, repliky a rekonstrukce. Středověká Praha - Expozice začíná oddílem věnovaným vzniku Pražského hradu, Vyšehradu a rozšíření osídlení pražské aglomerace v 9. - 12. století. Založením Starého Města a Malé Strany ve 13. století, Hradčan a zejména Nového Města ve 14. století vznikla pražská městská aglomerace jako významné evropské centrum. Život jejích obyvatel dokumentuje řada dochovaných předmětů z pražských domácností, v expozici nalezneme doklady rozvíjejícího se hospodářství, vzdělanosti i náboženského života obyvatel Prahy. Důležitou úlohu začala v tomto období hrát městská samospráva. Na konci expozice je připomenuto vzrušené období husitských válek. Praha na přelomu středověku a novověku  (1437-1620) - období pozdní gotiky a pronikání renesančních ideálů a umění do Prahy, nepřeberné množství hmotných dokladů o způsobu života pražských obyvatel a jejich domácností, politické a náboženské bouře v 17. století vrcholící českým stavovským povstáním a bitvou na Bílé hoře. Barokní Praha - Mezi nejkvalitnější sbírky Muzea hlavního města Prahy patří kolekce barokního sochařství, uměnímilovného návštěvníka této části expozice ovšem potěší i Škrétovy, Brandlovy, Hirschelyho či Grundovy obrazy. 2.Langweilův model Prahy z let 1826 - 1837. Unikátní papírový ručně vyrobený model Prahy. Jeden z nejzajímavějších a nejznámějších exponátů muzea. Byl zhotoven Antonínem Langweilem (1791–1837), knihovním sluhou pražského Klementina,  z papírové lepenky a drobných dřevěných doplňků v měřítku 1:480. Model o rozloze 20 m2 svou technickou dokonalostí, rozsahem, mistrovským zpracováním a půvabem patří ke světovým unikátům. Model obsahuje více než 2000 budov, z nichž 960 již v dnešní Praze neexistuje. Novinka - digitalizace Langweilova modelu Prahy: 3D stereo kino - virtuální průlet Langweilovým modelem Prahy, doba trvání 6 min. Projekce probíhá každou půlhodinu od 9.30 do 17.30. První čtvrtek v měsíci 3D kino pouze na rezervaci. DVD (Langweilův model) jsou ke koupi v prodejně v hlavní budově muzea na Florenci nebo na dobírku na adrese: kyselova@muzeumprahy.cz.        

Na místě dnešního kláštera stávala kaple, poprvé zmiňovaná v roce 1470. Její vznik provází legenda o šlechtici, který byl osdouzen na smrt za spiknutí proti panovníkovi. Jeho  život měl být ukončen na popravišti, která stávalo právě zde. Cestou na šibenici svého činu hodně litoval, vroucně se modlil ke svým patronům a nakonec dosáhl svých proseb. Prý na šibenici visel tři dny a tři noci, ale zůstal na živu. Občané žasli nad tímto zázrakem natolik, že zde nechali vystavět kapli Čtrnáci sv. pomocníků. Kolem roku 1474 začal kapli spravovat františkánský řád a v blízkosti kaple postavili provizorní konventní budovu. Započata byla i výstavba trojlodního kostela, dokončeného v roce 1480. Během 80. let 15. století vyrostl kamenný čtyřkřídlý konvent s nevelikým dvorem. Ten byl později v 16. století výrazně rozšířen. Stavba byla poškozena a velmi znesvěcena za války Rakouska s protihabsburskou koalicí, v říjnu 1742 se tu zabarikádovali francoužští vojáci. Útok císařských jej proměnil v tratoliště krve. Rušení církevní staveb za císaře Josefa II. se tomuto klášteru vyhnulo, ale počet mnichů přesto klesl. Definitivně museli mniši klášter opustit až za druhé světové války, nacisté klášter využili pro potřeby Hitlerjugend. Po válce se sem řeholníci vrátili, ale jen na krátko, v roce 1950 uzavřel komunistický režim všechny mužské kláštery v Československu. Za doby režimu sloužily budovy jako archiv a depozitář. V roce 1991 se do kláštera, který byl ve velmi špatném stavu řeholníci vrátili. Pro nedostatek financí na opravu uzavřeli církevní představitelé nájemní smlouvu s městěm Kadaň. Posléze proběhly velmi žádané rekonstrukční práce. V současné době část objektu (zejména podzemní prostory kláštera) slouží jako městské muzeum, část církevním účelům a také Základní umělecké škole. Kostel Zvěstování Panny Marie tvoří pseudobazilikální trojlodí, polygonálně uzavřené kněžiště, mnišský chór s kruchtou, kaple sv. Antonína Paduánského a kaple sv. Anny. Trojlodí kryje síťová klenba a presbytář tři pole křížové žebrové klenby. Umístěna je zde i tumba zakladatele kláštera Jana Hasištejnského z Lobkovic. Je z roku 1517 a její víko zdobí kostlivec. Klášterní chodby a další prostory kdysi zdobily gotické a renesanční fresky. Velká část místností je doposud sklenuta původní sklípkovou klenbou z konce 15. století.

Na západním okraji města stojí zbarokizovaný kostel Všech Svatých. Původně gotický pochází ze 14. století, barokně upravený v roce 1853. Jednolodní stavba má obdélný presbytář. Ten je sklenut křížovou žebrovou klenbou, kromě toho se v něm nachází gotická sedile a sanktuář. Loď je plochostropá.