U Plzně stojí rozhledny dvě. Na vrcholu Krkavec (504 m) stojí ta starší z nich a představuje tak výraznou dominantu na sever od Plzně. Tou druhou rozhlednou rozhledna na Chlumu. V Plzni je pak ještě možné navštívit rozhlednu na Sylvánském vrchu. Nejstarší plzeňská rozhledna Již v minulosti přitahoval vrchol turisty, kteří se chtěli rozhlédnout po okolí. Toho využila plzeňská pobočka Klubu českých turistů, která usilovala o novou vyhlídku, protož ta tradiční na zřícenině hradu Radaně musela být uzavřena. Pro stavbu byl tak vybrán Krkavec, mimo jiné proto, že obec Ledce na jejímž území vrchol ležel, poskytla pozemek za symbolickou cenu a také stavební materiál z nedalekého lomu. A tak je 18 metrů vysoká rozhledna na Krkavci zděná ve tvaru válce, i když měla být původně jen dřevěná. Slavnostně byla otevřena 19.května 1901. Roku 1925 doplnila rozhlednu turistická chata. V době druhé světové války obsadila rozhlednu německá armáda. Šťastný osud neměla rozhledna ani po válce. V 60.letech se dokonce stala nepřístupnou veřejnosti, zabrala ji armáda a později spojaři, kteří v sousedství postavili televizní vysílač. Svému účelu začala opět sloužit až v 90.letech, ale její provoz byl ztrátový a musela být prodána. V současnosti je nepřístupná. Dříve se mohlo rozhlížet nejen z vyhlídkového ochozu, přístupného vnitřním schodištěm o 102 schodech, ale i ze zvýšené plošiny přístupné z ochozu po vnějším železném žebříku. Bylo možné spatřit kromě Plzně i vrcholky Šumavy, Českého lesa, Brdů, Doupovských a Krušných hor. Vrchol byl dříve také ozdoben Svatováclavskou korunou.   Výhled   sever: Doupovské hory, Krušné hory  východ: Brdy jih: Plzeň, Radyně, Šumava západ: Český les severozápad: Slavkovský les Popis cesty Objekt s vyhlídkovou věží se nachází 5 km severně nad městem Plzeň. Na vrchol se dostanete, když odbočíte asi po třech kilometrech za Plzní ze silnice vedoucí z Plzně na Ledec v lese vlevo. Po silničce značené žlutou značkou dojedete až k rozhledně.  

Skála z devonského kvarcitu vytvářející zdejší kamenné moře se nachází jen pár kilometrů od známého místa Jeseníků – Skřítek. Odtud sem také vede turisticky značená cesta. Podle legendy je toto místo dílem pekelníka, který zde trousil kameny při tvorbě okolních vrcholů v závodě se sedlákem.

Přírodní památka Dutý kámen je přibližně 600 m dlouhý hřbítek vybíhající od silnice ze Cvikova do Kunratic přibližně 2 km východním směrem od Cvikova.Hřbet vystupuje 20-30 m nad okolní terén a je tvořen lokálně zpevněným křídovým pískovcem, proťatým po celé délce asi 3-4 m mocnou žílou třetihorní vyvřelé horniny, zvané polzenit. Jelikož tato žíla nevystupuje až na povrch byla zjištěna až v 70. letech 20. století při hloubení silničního zářezu. Již v 19. století byl Dutý kámen využíván k těžbě pískovce, což je patrné dodnes. Kámen ze zdejších lomů měl být použit i na stavbu cvikovského kostela sv. Alžběty. V jižní části hřbetu bylo v letech 1913-1914 kunratickou sekcí Horského spolku pro nejsevernější Čechy upraveno výletní místo. Vede sem upravená cesta se zbytky tesaných schodů, které vedou na vytesanou plošinku s kamenou lavicí, jejíž opěradlo zdobí reliéf koruny s dnes již téměř nečitelným názvem „Karolinenruh“. Kdysi odtud byl výhled, dnes tomu však brání vzrostlé stromy. V sousední skále je vyhloubena malá jeskyňka a za odpočívadlem vyčnívá nejvýznamnější skalní suk, nazývaný Vějíř nebo také Varhany. Skalní útvar je 2,5 m vysoký a je složený ze čtyř až šestibokých pískovcových sloupečků, širokých 2-5 cm a vysokých až 3 metry, které se směrem vzhůru vějířovitě rozvírají. Cesta pokračuje dále do prostranství vytvořeném lámáním pískovcových bloků. Do jedné ze stěn byl v roce 1913 vytesán reliéf hlavy s vavřínovým věncem. Autory jsou řídící učitel Karl Beckert a strážmistr Karl Bundesmann (také autoři skalního reliéfu na nedaleké Skále smrti). Jde o upomínku stého výročí úmrtí německého básníka Theodora Körnera. Reliéf ještě doplňují symboly lyry a meče což je název sbírky, která vyšla v roce 1814. Do skály za reliéfem je vytesané úzké schodiště, které vede na  vyhlídkové ploché temeno Širokého kamene s osmihranným kamenným stolem a lavicí. Kdysi na něm byla astronomicko-geografická orientační tabule, do dnešní doby z ní zbyly jen nepatrné zbytky. Na stole ještě dnes najdeme vytesaný eliptický medailon, údaje o místní odchylce od středoevropského času a o zeměpisné poloze místa. V sousedství vyhlídky je několik skal, z nichž ta nejvyšší se zajímavou dutinou v horní části, dostávala v minulosti díky lidské fantazii několik jmen: Zvon, jehla, Rytíř, Soví hlava, ale nejčastěji Dutý kámen a toto jméno pak postupně přešlo na celou tuto lokalitu. Celá lokalita Dutý kámen je pozoruhodná hlavně sloupkovým rozpadem pískovce, který je vidět na několika místech. Jejich vznik způsobila vyvřelá hornina, která sice nepronikla až k povrchu, ale horké plyny a páry, které její průnik doprovázely, stoupaly po puklinách vzhůru a zahřály okolní pískovec na vysokou teplotu. Při následném chladnutí došlo se zmenšováním objemu horniny ke vzniku trhlin a k rozpukání pískovce na tenké a svislé desky.Tam kde bylo zahřátí nejintenzivnější, byly tyto desky rozděleny ještě příčnými trhlinami na menší části a tam, kde bylo došlo v velkému zhuštění příčných trhlin, vznikly drobné čtyř až šestiboké pískovcové sloupečky. Sloupkové pískovce se nacházejí i na jiných místech, ale zde na Dutém kameni jsou nejlépe vyvinuté.Také v severní části hřebetu se nacházejí skály, některé užívané i horolezci. V jejich blízkosti se nachází 20 m dlouhá, nízká a částečně zasypaná puklinová jeskyně, nazývaná Ševcovská díra. Hlavní chodba se směrem dovnitř zužuje a po cca 7 metrech se větví na dvě nízké chodbičky, přičemž levá ústí do nevelké prostory, vysoké cca 2 metry. Traduje se že zde v roce 1905 žil jeden z barabů, pracující na dnes již zrušené trati ze Cvikova do Jablonného.

Jez v těchto místech, jen o něco níže proti proudu Vltavy, byl již ve středověku. Vedl přes tři ramena Vltavy a byl dlouhý 550 m. Odstraněn byl až v letech 1907 – 1912. Ještě o něco níže byly další dva jezy. Nazývaly se Novomlýnský a Dolnoloděcký. Helmovský jez byl vybudován mezi nábřežím kpt. Jaroše a ostrovem Štvanice a jako součást zdymadla Štvanice. Je z betonu, který je obložen kamennými kvádry. Měří na délku 288,5 m a má spád 4,4 m. Vytváří zdrž s plochou 44,25 ha a objemem 1 674 781,5 m3. V severní částí jezu, při nábřeží kpt. Jaroše, je propusť pro vory široká 12 m. Název jezu je odvozen od jména majitele bývalých křížovnických mlýnů, které byly postaveny při pravém břehu Vltavy již v roce 1398.