Kostel sv. Jiljí byl založen zřejmě se založením obce ve 13. Století. Jeho existence je doložena k roku 1279. Byl pod správou cisterciáků z Vyššího Brodu. Za husitských bouří sice nebyl katolický, ale roku 1461 je opět pod správou vyšebrodských mnichů. Nynější kostel vznikl na místě původního, dostavěn z větší části roku 1488. Úplně dokončen a vysvěcen byl 11.7.1507. Trojlodní kostel má v dlouhém lodním prostoru a kněžišti zachovaou žebrovou síťovou klenbu. Trojlodí je zakončeno pětobice uzavřeným presbyteriem. Na severní straně se nachází sakristie. V presbyteriu i trojlodí se nachází gotická lomená okna s kružbami a dochovaly se rovněž gotické portály. Nejhodnotnější jsou žulové části vybavení jako pokladnička, polygonální křtitelnice, sanktuář a kazatelna na šroubovitě točené noze. Kostelní varhany pocházejí z roku 1765.

Renesanční zámek je nejvýznamnější památkou obce Kosova Hora na Příbramsku. První zmínka o Kosově Hoře pochází z roku 1272, kdy zde postavili páni z Landštejna tvrz, z které se nám dodnes zachovaly sklepy. Okolo pak vznikla hornická osada, povrchová naleziště však byla brzy vyčerpána a lidé se začali věnovat zemědělství. Historie Kosovy Hory Až do husitských válek patřila vesnice vítkovské šlechtě, pánům z Kosovy Hory. V husitských válkách tento rod zahynul a tvrz zpustla. V roce 1474 se do Kosovy Hory přistěhovali ze svého nedalekého Červeného Hrádku páni z Říčan a malá osada se rozrostla na městečko. K rozkvětu přispělo povolení krále Vladislava, aby se zde usadila početná židovská komunita. Vznikla tak židovská obec, byla založena synagoga a židovská škola. Největší rozmach zaznamenala Kosova Hora v 16. a začátkem 17. století, kdy zde byl, na místě původní tvrze, postaven trojkřídlý renesanční zámek s průběžnou arkádovou chodbou v přízemí a hranolovitou věží v průčelí. Byl také přestavěn i farní kostel, připomínaný již v roce 1350. Po porážce na Bílé Hoře přišli na městečko těžké časy. Říčanští se zúčastnili vzpoury proti Ferdinandovi II. a císař dal Kosovu Horu zkonfiskovat. Nový majitel Albrecht z Valdštejna ji však brzy prodal Sezimovi z Vrtby. Po vyrabování švédským vojskem v roce 1635 zanikala zdejší řemesla. Počátkem 18. století, za nového majitele rytíře Václava Vojtěcha Karvinského, došlo sice znovu k rozkvětu městečka, ale jeho obyvatelé byli sužováni těžkou robotou. Počátkem 19. století, po smrti Karvinského, se Kosova Hora dostala do vlastnictví Františka Mladoty ze Solopysk. Ten zakončil důkladnou rekonstrukci zámku ve stylu empíru. Zámek dnes Dnešní podobu získalo kosovské sídlo v roce 1961, kdy byla fasáda pokryta novými sgrafity podle původních zbytků pod omítkou. Zámek je dnes v podstatě dvoukřídlá, patrová stavba nepravidelného půdorysu. V ose hlavního průčelí je nízký štít, na části dvorního průčelí je arkáda. Zámek není v současné době veřejnosti přístupný.  V okolí můžete kromě zmiňovaného Červeného Hrádku navštívit také nedaleké Sedlčany nebo rozhlednu na vrchu Drahoušek u Osečan. Ubytování najdete také v Sedlčanech.

Expozici nově otevřeného muzea dýmek lze navštívit v prostorách původního roubeného domku čp. 61. Je umístěn přímo na prosečské náměstí. Expozice představuje zajímavou sondu do světa dýmek, která zahrnuje pestrou paletu exponátů, zajímavosti o výrobě dýmek a historii tohoto řemesla, které je pro prosečsko typické a jež se zde zachovalo doposud.Součástí muzea je i expozice historie prosečska, dobového oblečení, nádobí, keramiky, skla a nábytku. Jsou zde zmíněny i významné osobnosti spjaté s tímto krajem – spisovatelka Teréza Nováková, bratři Mannové nebo Alois Metelák. Stálá expozice Výroba dýmek Dobový nábytek Keramika Posekanecké sklo Teréza Nováková Bratří Mannové Alois Metelák (sklo, obrazy)

Nevýrazné zříceniny hradu Engelsberk, jinak též zvaného Sehrad či Sehradice, lze najít na okraji Vizovických vrchů přibližně 1,5 km severozápadně od obce Horní Lhota. Na volně přístupný hrad vede z jmenované obce turistické značení. Historie hradu Falzum z poloviny 14. století, datované rokem 1261, uvádí jméno hradu poprvé. Předpokládá se, že toto falzum zachycuje reálný stav. Zakladatelem hradu byl zřejmě biskupský leník Helembert de Turri, jenž roku 1256 získal Slavičínsko a nedlouho poté jistě započal stavbu hradu. V letech 1297–1300 hrad vlastnil Siegfried. Z druhé poloviny 14. století známe další správce biskupské lenní provincie - Jana (1366), Pešíka z Warty (1368) a Jindřicha (1374). Od roku 1397 vlastnili hrad páni z Cimburka, kteří jej roku 1440 předali Petrovi Nebojsovi. Nedlouho poté se jej zmocnil Pankrác ze Svatého Mikuláše, jehož zbojnická činnost donutila moravské stavy roku 1449 k výkupu hradu a jeho předání Burianovi z Vlčnova. Od Burianova syna Jiřího hrad roku 1474 koupili páni z Landštejna, za nichž po připojení zboží k světlovskému panství zpustl. Poprvé byl jako pustý označen roku 1518. Podoba hradu Mírně stoupající hřeben k hradu byl v první polovině 15. století přehrazen šesti valy oddělené pěti příkopy, dodnes jasně zřetelnými. Za dalším do skály vysekaným příkopem se nacházelo předhradí, dnes již beze stop po zástavbě. Hradní jádro jsoucí v linii za předhradím bylo obdélného tvaru. V jeho čele stála v severozápadním rohu věž, pravděpodobně okrouhlá, chránící vstup do hradu. V chráněné východní části jádra se nacházel palác. Z hradního jádra se dochovaly nepatrné základy hradby a paláce a suťový kužel v sobě skrývá základy věže. Tipy na výlet Nedaleko odsud najdeme skromné zříceniny hradu Starý Světlov a Nový Světlov. Poutní místo Malenisko najdete u Provodova. Podívat se můžete také do Městského muzea Slavičín. V Luhačovicích najdete Muzeum Luhačovického Zálesí, Luhačovickou přehradu a lázně Luhačovice. Nezapomeňte na barokní zámek Vizovice a rozhlednu Doubrava u Vizovic. Ubytovat se můžete v Luhačovicích. M.K.