Unikátní akvadukt se nachází necelý kilometr od obce Dolní Chřibská jihozápadním směrem nedaleko od silnice vedoucí z Dolní Chřibské do Jetřichovic. Akvadukt sloužil jako přivaděč vody do textilní továrny postavené Florianem Hübelem v roce 1886 z vodního toku Chřibská Kamenice. Tento tok byl nejprve u Dolní Chřibské přehrazen, následně byla voda vedena náhonem pod skalami, poté tunelem a následně tímto dvouobloukovým mostem (akvaduktem) překonávala vlastní koryto. Poté následoval druhý skalní tunel a konečně již vlastní továrna. Akvadukt s náhonem se do dnešní doby poměrně dobře zachoval, na rozdíl od továrny. Ta ve 30. letech 20. století přestala vyrábět a po roce 2000 byla zbořena.

Letenské sady navazují na západní straně na Chotkovy sady a táhnou se mez Letenskou plání a nábřežím Vltavy až k ulici Františka Křížka. Veřejný park zde byl založen ve druhé polovině 19. století podle projektu B.Wünschera aj.Braula.Název je odvozen slova Leteň, což znamená Sluneční vrch. V letech 1867 – 1919 byly pojmenovány jako sady korunního prince Rudolfa. Současný název byl zaveden v roce 1919.Letenské sady poskytují kouzelný výhled na řeku Vltavu a na Prahu. Najdeme zde Hanavský pavilón, nejstarší kolotoč v Evropě, několik plastik další. Díky přemostění Chotkovy ulice lávkou umožňují snadný přístup do Chotkových sadů a dále na Pražský hrad.Návštěvník Letenských sadů nalezne občerstvení, v budově zvané Letenský zámeček, která byla postavena v roce 1863 ve stylu italské předměstské vily podle projektu Ignáce Ullmanna jako výletní restaurace. Nedávno dobře zrekonstruovaný objekt má dvě restaurace, kavárnu, stylové salonky a velkou zahradu s altánem. V těsné blízkosti zámečku stojí historická rarita nemající v Praze obdoby. Je to přes 100 let starý podlahový kolotoč, karusel. Kolotoč byl vyroben již v roce 1891 a umístěn sem o 3 roky později. Bohužel pokud je náhodou v provozu nevyhrává přitom již historický orchestrion, protože jej v roce 1994 někdo odcizil. Dominantou západní části sadů je tento pavilon zvaný Hanavský, sloužící jako restaurační zařízení. Sem na toto místo byl postaven v roce 1891. Po dobu zemské jubilejní výstavy stával na Pražském výstavišti. Pavilon mimo sklo a výplňové zdivo je celý z litiny. Sloužil pro prezentaci výrobků Komárovských železáren knížete Hanavského, odtud také jeho jméno. Ještě před skončením výstavy ho kníže Hanavský daroval městu Praze. Dar byl s díky přijat, rozebrán a znovu postaven zde. Pavilon je nejen významnou uměleckohistorickou ale i technickou památkou.

Na přelomu roku 2004 a 2005 byla postavena severozápadně od obce Jakubčovice dřevěná rozhledna. Vlastní dřevěná konstrukce rozhledny stojí na čtyřech batonových pilotech, které jsou obloženy kamenem (slezská droba) pocházející z nedalekého lomu. Na rozhlednu pak bylo spotřebováno celkem 30 kubíků modřínového dřeva a náklady se vyšplhaly na 1 milion korun. Celková výška stavby činí 15,5 metru, vyhlídková plošina se nachází ve výšce 13 metrů a vede na ní 61 schodů. Rozhledna poskytuje kruhový výhled na Opavsko, Jeseníky a Beskydy.

Přímo v moravském městě Olomouc, konkrétně v jeho části, nalezneme jednu z nejúžasnějších kulturních památek Moravy, nazývanou Klášterní Hradisko či Hradiště, které je díky svému architektonickému řešení nazýváno Moravský Escorial. Jeho historie začíná již v 11. století, konkrétně roku 1078, kdy k poctě sv. Štěpána nechal moravský kníže Ota I. Sličný společně se svou manželkou Eufemií postavit na místě kde za několik desítek let vznikne město Olomouc klášter, který věnuje řádu benediktýnů. Jejich mise na tomto místě však končí již za necelých 100 let, kdy v roce 1150 benediktýni odcházejí, aby je v roce příštím vystřídal dynamicky se rozvíjející řád premonstrátů. To se však již blížilo první zpustošení kláštera, kterých v jeho dějinách bylo poměrně dost. V roce 1161 neodolaly hradby náporu vojsk Soběslavových, přesně o 80 let později pak Hradisko padlo pod tlakem postupujících tatarských armád. Po poměrně stabilních letech se na klášter snesly další pohromy v období husitských válek, kdy byl s výjimkou kostela sv. Štěpána dvakrát pobořen. Pomoci se mu dostalo za vlády Jiřího z Poděbrad, který na jeho obnovu výrazně finančně přispěl. Ovšem právě podpora prvního husitského krále se stala klášteru již poněkolikáté osudná, když byl po hrdinném boji vydat Jiříkovu rivalovy Matyáši Korvínovi. Ten se souhlasem papeže nechal objekt znovu rozbořit a tak k opětné opravě došlo až roku 1498. Od té doby přichází období klidu, které končí až za třicetileté války, kdy v Olomouci drancovali Švédové a z poničeného kláštera si odvážejí mnoho cenných věcí, především z klášterní knihovny. A tak 8. 5. 1659 dochází k celkové barokní přestavbě, které padly za oběť všechny předchozí stavby s výjimkou konventního kostela. Tato přestavba proběhla v několika fázích a skončila v roce1738. Klíčovou rolí při ní hrál dvorní císařský architekt italského původu Giovanni Pietro Tencalla. Období výstavby celého barokního komplexu až do zrušení kláštera v roce 1784 dekretem Josefa II. lze označit za období největší prosperity.Na šest let byl celý areál přeměněn na moravský generální seminář, kde přednášel v letech 1787-90 i Josef Dobrovský. Změna účelu používání celého komplexu z roku 1790, kdy se ho začne využívat jako vojenské skladiště, jako by předznamenala budoucí vývoj. Došlo ke zrušení konventního kostela a vnitřních kaplí, snížila se péče o areál obecně a to se na jeho stavu velmi podepsalo. Vrcholem pak bylo zřízení zajateckého tábora francouzských vojáků v roce 1800. O dva roky později pak došlo přesunu vojenské nemocnice do prostor komplexu a jako sídlo vojenské nemocnice zůstává Hradisko dodnes. Díky rozsáhle rekonstrukci z devadesátých let minulého století je Hradisko pozoruhodnou památkou a návštěvník si může objednat cca hodinovou prohlídku, při které prochází např.: Knihovnou, Tereziánským pokojem, kostelem sv. Štěpána či Andělskými schody.