Jihomoravské město Mikulov leží v okrese Břeclav asi 50 km jižně od Brna na česko-rakouské hranici. Má kolem 7 700 obyvatel. Toto starobylé město s mnoha pamětihodnostmi se rozkládá v jedinečné oblasti přírodních krás, pohádkových zámků i starobylých hradů a skvělého vína. Je součástí turistické destinace Pálava a Lednicko-valtický areál. Původně zde byla slovanská osada založená v kotlině mezi třemi návršími (Zámecký vrch, Kozí vrch a Svatý kopeček) v podhradí důležitého pomezního hradu z 12. století. První písemné záznamy pocházejí až z roku 1249. V tomto roce získali město darem Lichtenštějnové. Osada byla povýšena na město v roce 1410. Roku 1575 je Mikulov a celé panství předáno rodu Ditrichštejnů, který město vlastnil až do roku 1945. S nástupem renesance se stalo ve druhé polovině 16. století významným centrem manýristické italsko-španělské kultury. Největšího rozmachu dosáhl Mikulov za doby kardinála Františka z Ditrichštejna, kdy se stává centrem Moravy.V tomto období byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Roku 1719 byl zámek po ničivém požáru přestavěn do barokní podoby.Silnou komunitu města tvořili Židé, kteří se ve městě začali usazovat od 14. století. Židovské město patřilo k nejvýznamnějším na Moravě a dokonce zde sídlil i zemský rabín. V 16. století přichází do města hledat útočiště před pronásledováním další významná komunita – sekta novokřtěnců zvaní habáni. Zdatní řemeslníci výrazně přispěli hospodářskému a společenskému vývoji města. Přítomnost obou těchto komunit je dokladem velké tolerantnosti městské vrchnosti. Mikulov byl místem mnoha významných událostí např. zde Marie Terezie přijala v roce 1753 hold moravských stavů či zde roku 1805, po bitvě u Slavkova, podepsal vítězný Napoleon mírovou smlouvu s Rakouskem a nebo v roce 1866 se zde po bitvě u Hradce Králové uskutečnila jednání o rakousko-pruském příměří. Na zámku byl pruský hlavní stan s pruským králem Vilémem I. a Bismarckem.Mikulov si do dnešních dnů udržel pozdně středověkou podobu a návštěvníci zde mohou vidět řadu památek. V dominantě města v barokním zámku dnes sídlí Regionální muzeum s expozicí vinařství a obřím sudem. Z původního hradu se dochovala gotická hranolová městská věž u které stojí barokní kostel sv. Václava. Na náměstí a v okolí je řada malebných renesančních a barokních domů. Pozornost zasluhují také kanovnické domy, radnice, kašna se sochou Pomony či barokní trojiční sloup – sousoší Nejsvětější Trojice. Na náměstí nepřehlédnete renesanční sgrafitový dům U rytířů a Dietrichsteinskou hrobku – původní kostel sv. Anny z roku 1623, později přestavěný na rodinnou hrobku, kde nyní spočívá 45 rakví. Z dalších památek jmenujme barokní piaristické gymnázium, které bylo první svého druhu v českých zemích a také památky, které odkazují na významnou židovskou přítomnost v městě, tedy židovskou čtvrť, synagogu a významný židovský hřbitov. Krásné okolí láká k procházkám či vyjížďkám na kole, místní cyklostezky jsou napojené na rakouské a lze si tedy udělat výlet i do příhraničních vinařských oblastí Rakouska. A už tradičně se zde v září koná vinobraní.

Židovský hřbitov se nachází zhruba 600 m od centra obce jižním směrem při silnici vedoucí na Kosovu Horu. Založen byl před rokem 1689, v roce 1755 pak rozšířen. V 19. století byla postavena klasicistní márnice. Na ploše 1.999 m2 je zachováno přibližně 140 viditelných náhrobků. Nejstarší pochází z roku 1754/55. Hřbitov je ohrazen poměrně dobrou kamennou zdí a uzamčen.

Branický kostel sv. Prokopa je jednolodní stavba s kněžištěm ukončeným apsidou, s připojenou sakristií na jižní straně a s hranolovou věží na západní straně. Svatyně je novorománská, postavená v roce 1900 podle projektu arch. Rudolfa Vomáčky.

Dnes už jen nevábné zbytky v hradební zdi připomínají někdejší kostel Stětí sv. Jana Křtitele. Původně zde stála kaple sv. Kříže, postavená někdy před rokem 1352. Dočasně sloužila jako farní kostel, okolo kterého býval hřbitov, zrušený v 18. století. V průběhu 17. století byla stavba při budování pevnosti snížena a zakomponována do hradby. Objekt kostela po léta chátral, až bylo roku 1741 započato s jeho bouráním. To bylo nakonec díky úsilí kanovníka Berghauera zastaveno a trosky naopak přestavěny na barokní kostelík. Po několika letech byla přistavěna sakristie a v roce 1764 ještě malá přístavba s věžičkou, spojená s kostelem krytou chodbou – základ pozdějšího kostela P.Marie Šancovní. Roku 1787 byl však kostel výnosem Josefa II. zrušen, značně zdevastován a přeměněm postupně ve skladiště, zbrojnici a obydlí. Sakristie sloužila jako chlév. V roce 1882 vykoupila objekt od vojenského eráru vyšehradská kapitula a z přístavku dala postavit kapli P.Marie. Vlastní kostel byl v letech 1994/5 upraven na příležitostnou výstavní síň a lapidárium.