Vodní nádrž Josefův důl se nachází 8 km severně od Jablonce nad Nisou. Nádrž byla postavena hlavně pro akumulaci vody pro vodárenské účely a jako ochrana proti povodněmi v oblasti pod ní. V 60. letech 20. století se totiž v oblasti Liberecka a Jablonecka začal projevovat nedostatek pitné vody. Stavební práce byly zahájeny v roce 1976 a vodohospodářská kolaudace nádrže proběhla 27.5.1987. Nádrž má dvě hráze, hlavní a boční. Obě jsou zemní, sypané, na návodní straně utěsněné asfaltobetonovým pláštěm a na vzdušné straně zpevněné travním porostem. Délka hlavní hráze je 360 m. Ze železobetonové věže, přístupné lávkou, vede ocelové potrubí o průměru 800 mm, dlouhé 2.569 m do úpravny vody v Bdřichově. Tudy proudí surová voda pro úpravu na pitnou z nádrže do úpravny. Ze stejného objektu pak vede 418 m dlouhý odpadní tunel vnitřního podkovovitého tvaru do podhrází. V polovině délky je do něho též zústěn šachtový bezpečnostní přeliv. Na odbočce z levé základové výpusti je nainstalována vodní elektrárna se dvěma turbínami o výkonu 2x55 kW. Celkový objem nádrže činí 22,114 mil. m3 vody, maximální zatopená plocha je tak 138,10 ha. Hráz vodní nádrže je přístupná.

Městské turistické informační centrum podává informace o městě, okolí a oblasti centrální Šumavy. 1.5. - 30.9. po - pa 9:00 - 12:00 a 13:00 17:00, so 9:00 - 14:00 (během letních prázdnin + ne 9:00 - 14:00) 1.10. - 30.4. po - pa 9:00 - 12:00 a 13:00 - 16:00 

Kostel sv. Anny stojí na vršku s výškou 515 m.n.m. nedaleko hranic jižně od města Kdyně. Tradice zdejšího poutního místa začala v roce 1703, kdy zde 25.července měl vidění kantor a varhaník František Pajer ze Všerub. Spatřil zde zářící oblaka a tímto podle něj Božím úkazem byl vyléčen z trudnomyslnosti a duševních depresí. Z vděčnosti zde nechal postavit malou kapli. Na jejím místě pak všerubský farář nechal vystavět v letech 1712-1719 kostel sv. Anny eliptického tvaru se třemi věžemi. Vnější obvod lodi byl ozdoben šesti sochami světců v nadživotní velikosti. V roce 1723 byl postaven poutnický dům, roku 1747 fara a od roku 1816 zde fungovala i škola. V roce 1865 kostel vyhořel, zůstaly jen obvodové zdi a zachráněn byl pouze obraz sv. Anny. Záhy byl obnoven, ale již bez dvou věží, ze šesti soch se dodnes dochovala také jediná - sv. Václav. Místní hostinec roku 1898 odkoupil KČT a zřídil zde útulnu. Po druhé světové válce se zde usídlili vojáci střežící nedalekou hranici. Z tohoto důvodu kolem roku 1950 zmizela ubytovna a později i fara. Zabrat dostal rovněž kostel. Obrat nastal po roce 1968, kdy byl kostel rekonstruován a další oprava proběhla v roce 1995. O zdejší poutní místo je v současnosti pečováno a konají se zde poutě na svátek sv. Anny.

Socha světce od E. Maxe z roku 1854 je umístěna, spolu se sochou sv. Petra, v nice na severní straně kaple sv. Kříže na II. nádvoří Pražského hradu.