Hrad Rabí leží na horním toku řeky Otavy v Bavorovské vrchovině v nadmořské výšce kolem 480 m asi 10 km severovýchodně od města Sušice v těsném sousedství stejnojmenné obce. Je jednou z nejrozsáhlejších a nejlépe opevněných zřícenin nejen v našich zemích, ale i ve střední Evropě. V dobách své největší slávy měl rozlohu kolem 10.000 metrů čtverečních. Jeho hlavní hradní věž byla po karlštejnské druhá největší v Čechách. Historie hradu Jádro hradu vzniklo patrně na počátku 13. století ve formě tvrze, která měla sloužit na ochranu obchodní stezky. O prvních majitelích hradu neexistují žádné písemné zmínky. Jeho zakladateli byl pravděpodobně některý šlechtický rod z Bavorska. V literatuře se úvádí rody Bogenů a Wittelsbachů. Důvod proč založili Rabí práve příslušníci bavorského rodu je prozaický. Toto území ve 13. století Bavorsku totiž patřilo. Až koncem 13. století se toto území pravděpodobně stalo opět součástí českého státu. Usuzuje se, že v té době hrad získali páni z Velhartic. Prvními písemně doloženými majiteli byli Švihovští z Rýzmberka. Tento rod vlastnil Rabí skoro 200 let, během nichž byl hrad postupně řadou úprav a přestaveb vybudován do své konečné podoby a díky svému systému opevnění a dělovým baštám patřil k nejpevnějším v Čechách. Byla také postavena hradní kaple. V roce 1407 získal rábské panství Jan z Rýzmberka, jenž byl znám jako odpůrce husitů. Proto také husitská vojska hrad dvakrát obléhala a dobyla. Bylo to v letech 1420 a 1421. Při druhém obležení zde Jan Žižka přišel o druhé oko. Začátkem 16. století dosáhl hrad svého největšího významu. Jeho majitelem byl nejvyšší královský sudí Půta Švihovský a Rabí se stalo místem mnoha politických jednání. Obec Rabí byla povýšena na město. Švihovští jej v polovině 16. století prodali. Od té doby hrad střídal majitele a chátral. Výnos Ferdinanda III. o boření hradů z roku 1655 se Rabí sice vyhnul, avšak za třicetileté války bylo vypleněno a hrad sloužil jako zdroj stavebního kamene. V osmdesátých letech 20. století prošel hrad rozsáhlou rekonstrukcí. Dispozice hradu Nejstarší částí hradu je 26 metrů vysoká obytně-obranná věž, tzv. donjon, z počátku 14. století, která je nyní upravena jako vyhlídková. Pod touto věží vzniklo v průběhu 14. století malé hradní nádvoří s hradní studnou. Zajímavou ukázkou středověkého stavitelství jsou rabské sklepy, které se dochovaly ve velmi dobrém stavu. K vidění jsou i dochované místnosti Břeňkova paláce v němž nalezneme model hradu ve třech vývojových etapách, erby šlechtických rodů - majitelů hradu - od 14. do počátku 20. století, expozici gotických a renesančních kamnových kachlů s replikou gotických kachlových kamen a expozici archeologických nálezů z přelomu 15. a 16. století. Rabí dnes Zcela nové pojetí prostor hradního příkopu Vás překvapí svou živostí, která doplňuje krásu monumentální hradní architektury. Život dodávají nejen včely, které máte možnost spatřit netradičním způsobem, ale také expozice včelařského náčiní, ale hlavně pak divadelní představení s akrobatickými vystoupeními, plnými oduševnělého a milého poučení. Přijeďte se i Vy podívat na největší včelu světa, letové produkce mírumilovných včelstev s možností zakoupit med a jiné včelí dobroty. Hradní konírna poskytuje prostor k pořádání společenských akcí, koncertů a svatebních obřadů. Dále nabízíme pronájem hradních prostor pro společenské i soukromé akce. Svatební obřady jsou pořádány v sobotu a jejich garantem je v případě klasického civilního obřadu Obecní úřad Rabí. Tipy na výlet Mnoho k vidění je v nedalekých Horažďovicích a jejich okolí. Najdete zde zříceninu hradu Prácheň, masné krámy, zámek, městské opevnění včetně Prachatické brány. Nedaleko Rabí najdete i zříceninu hradu Budětice. Rosenauerův mlýn najdete u Velké Hydčice. Ubytovat se můžete v Horažďovicích.  

K hradbám hradu Sovinec se přikládá empírový kostel sv. Augustina. Předchůdcem byla kaple stejného jména přímo v areálu hradu. Pak byl v roce 1845 vystavěn při hradbách současný empírový kostel. Kostel je jednolodní stavba s věží, kterou tvoří z části bývalá hláska stěžící bránu hradu a kterou kostel navazuje na hradní opevnění. Uvnitř kostela se nachází klasicistní hlavní oltář, boční oltář s obrazem Malé Kalvárie, obrazy Křížové cesty a dodnes funkční varhany.

Muzeum v Karlových Varech má velmi dlouhou historii. Bylo založeno už po roce 1865 na popud významného balneologa Med. Dr. Josefa Löschnera jako jednotná městská instituce společně s regionální knihovnou a archivem. Základem sbírek se staly typická karlvoarská řemesla- kolekce lázeňských koflíků a karlovarských hornin, zejména rozličných forem vřídlovce.Díky karlovarským patriotům a sběratelům se postupně podařilo shromáždit rozsáhlé sbírky dokumentující typická karlovarská řemesla. Nejstaršími muzejními sbírkami se staly kolekce lázeňských koflíků a karlovarských hornin, zejména rozličných forem vřídlovce. VPřed druhou světovou válkou rozšířily fondy městského muzea soukromá sbírka lázeňského lékaře dr. Karla Davida Bechera a sbírka terčů a střeleckých trofejí karlovarského střeleckého spolku. Fondy muzea rozšířilo také několik soukromých sbírek, které byly muzeu darovány. Krajské muzeum Karlovarského kraje je dnes moderním informačním a badatelským centrem. Muzeum dokumentuje karlovarské lázeňství, tradiční výrobu skla a porcelánu, jáchymovské medailérství a mincovnictví, regionální národopis a cínařství. Mimo tohoto poslání spravuje další své pobočky v Karlovarském kraji se specializovanými expozicemi v Jáchymově, Nejdku, Žluticích a Horní Blatné. Stálá expozice Dějiny a příroda Karlovarska s důrazem na specifika lázeňského města. Prezentuje živou a neživou přírodu s poukazem na ekologii, archeologické nálezy, vývoj osídlení kraje, počátky měst a hornické činnosti v regionu, cenné středověké a barokní plastiky, historii a rozvoj lázeňského města od 15. století po dnešek, slavné karlovarské lékaře i návštěvníky, karlovarská řemesla, umělecko-historické sbírky a produkci karlovarských porcelánek a sklárny Moser.V přízemí muzea jsou výstavní sály, kde jsou pořádány pravidelné výstavy.Délka prohlídky 60 minut Průvodce pro skupinu s min. počtem 10 osob. V pokladně k dispozici zkrácený průvodce v AJ,NJ, RJ

Hrad Špilberk, dominanta Brna a oblíbené místo pro vycházky jeho obyvatel. Je tomu tak už více než sedm set let. V průběhu těchto staletí sehrál Špilberk různé dějinné úlohy a role. Původně sloužil jako sídelní hrad moravských markrabat, v 17. století se změnil na barokní pevnost, jež se stala nejtěžším žalářem rakouské monarchie, později zde byly vojenské kasárny a dnes má v jeho prostorách sídlo Muzeum města Brna. Nuže, ponořme se do historie a vydejme se na cestu časem. Na cestu, která nás provede, mnohdy děsivou, historií Špilberku. Sídelní hrad Jeho dějiny počínají v druhé třetině 13. století a u jeho zrodu stojí tehdejší moravský markrabě Přemysl, budoucí král Přemysl Otakar II. Za místo vybral vrchol příkrého kopce, ležícího kousek od historického centra. Ambiciózní mladík koncipoval stavbu od začátku velkoryse. Špilberk se měl stát pevnou oporu panovnické moci a důstojným sídlem vládců Moravy. Po prohrané bitvě na Moravském poli v roce 1278 se Špilberku zmocnily rakouské jednotky. Do přemyslovských rukou se Špilberk navrátil až roku 1282 přičiněním Václava II. Po nástupu Lucemburků byl Špilberk využíván jen příležitostně. Král Jan byl nepřetržitě na svých zahraničních dobrodružstvích, a tak skutečným sídelním hradem se Špilberk stal v polovině 14. století. Bylo to období, které lze historicky nazvat autonomní vládou moravských Lucemburků, tedy bratra Karla IV. Jana Jindřicha (1350-1375) a jeho syna Jošta (1375-1411). To bylo období, které Špilberku přineslo největší pozornost a význam. Jak to tak bývá období slávy bylo jen krátké a pomíjivé. Za posledního Lucemburka, uherského, římského a později i českého krále Zikmunda ztrácí Špilberk natrvalo svou rezidenční funkci a do popředí se dostává jeho význam vojenský. Pevnost Špilberk Pevnost svých hradeb osvědčil Špilberk už za husitských válek a teď dostal další příležitost. Blížilo se střetnutí o českou korunu, mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem. Na Špilberku se usídlil ve funkci zemského hejtmana Jiřího, syn Viktorin z Poděbrad. Špilberk se měl stát jedním z opěrných obranných bodů. Ovšem v roce 1469 se Matyáši Korvínovi podařilo Špilberk získat a učinit z něj důležitý strategický bod. Po smrti uherského krále Matyáše jej vlastnil Vladislav Jagelonský a začíná klesat jeho význam, doprovázený častým střídáním majitelů a všestranným úpadkem a chátráním. Aby Špilberk zachránily, koupily jej moravské stavy a prodaly jej městu Brnu. Ve vlastnictví města zůstal Špilberk pouhých šedesát let – po bělohorské porážce stavovského povstání v roce 1620 byl císařem Ferdinandem II. městu zkonfiskován a vrátil se tak zpět do zeměpanského majetku. Zlom do osudu Špilberku přinesla třicetiletá válka. Zpočátku to tak ovšem vůbec nevypadalo. Hrad nadále chátral a posádka na něm působící byla početně slabá. Vše se však změnilo s přítomností Švédů na Moravě, kteří bezprostředně ohrožovali Brno v letech 1643-1645. Opevnění hradu i města se rychle opravovalo a zdokonalovalo. Když pak v roce 1645 Brno se Špilberkem pod velením plukovníka Raduita de Souches odolalo tříměsíčnímu dobývání mnohonásobnou švédskou přesilou, prokázal se znovu strategický význam tohoto hradu. Císař Ferninad III. z vděčnosti, že Brno uchránilo ohroženou Vídeň, dává městu mnohá privilegia. Špilberk je postupně přebudován na nejmohutnější a také nejvýznamnější barokní pevnost na Moravě. Tato brněnská citadela se stává součástí pevnostní soustavy, která v roce 1742 odolává i vojenské genialitě pruského krále Fridricha II. Žalář národů Ovšem pevné zdi Špilberku nebrání pouze v přístupu nepřátel, ale plní i funkci opačnou - vězení. Už krátce po porážce stavovského povstání v roce 1620 byli na Špilberku několik let vězněni přední moravští účastníci. Od poslední čtvrtiny 17. do počátku 80. let 18. století zde bylo vězněno kromě desítek „obyčejných“ trestanců, odsouzených k pevnostním pracem, také několik vysoce postavených vojenských osobností, např. přední rakouští vojevůdci generálové Bonneval a Wallis, či proslulý plukovník pandurů Franz Trenek. Pevnostní charakter začal Špilberk ztrácet po napoleonských válkách. O tuto změnu se přičinila především francouzská armáda císaře Napoleona, která při svém odchodu z okupovaného Brna na podzim roku 1809 zničila některé důležité části špilberského opevnění. Poté zde zůstala už jen věznice. Byli tu vězněni jak zločinci, tak i političtí provinilci, uherští jakobíni, italští karbonáři, polští revolucionáři, příslušníci utopistických socialistů. Proto dostal Špilberk přízvisko „Žalář národů“. V roce 1855 císař František Josef I. špilberskou věznici zrušil a po odchodu posledních vězňů o tři roky později se její prostory přeměnily na vojenská kasárna, kterými pak zůstaly dalších sto let. V místo nesvobody se Špilberk změnil ještě dvakrát. Po 1. světové válce se hrad stal internačním táborem pro zběhy a účastníky dělnických stávek. Za okupace zde nacisté zřídili sběrný koncentrační tábor. Roku 1959 opouští Špilberk československá armáda a definitivně tak končí jeho vojenská éra. Následujícího roku se Špilberk stává sídlem Muzea města Brna. Stavební vývoj - od gotického hradu po barokní pevnost S tím jak se měnila dějinná role Špilberku souvisí i jeho stavební úpravy. Z původního gotického hradu se dochovala jen základní dispozice ve východním křídle. Barokní pevnostní přestavbu připomíná fortifikační systém – hradby s bastiony, zděné příkopy s vestavěnými kasematy, úpravy na protiletadlový kryt německé armády 1945 a také přízemní kasárenské a další objekty. Součástí pevnostního systému byly i studna v západní části nádvoří, prohloubená v letech 1714 -1717 z původních 40 metrů na 114 metrů, a přilehlá cisterna. Většina dnešních budov – jižní, západní a severní křídlo i střední trakt, rozdělující dřívější velké nádvoří na dvě části – vznikla až rozsáhlou přestavbou pevnosti na věznici ve třicátých letech 19. století. Dnes muzeum a čilý kulturní život Dnes Špilberk nabízí stálé i příležitostné muzejní expozice včetně kasemat. V letní sezóně ožívají hradní nádvoří a další prostory různými kulturními vystoupeními, koncerty a divadelními představeními. Z vyhlídkového ochozu se nabízí ojedinělý pohled na město Brno a jeho okolí. Tipy na výlet V Brně a jeho okolí je k vidění celá řada zajímavostí a památek, jako například Technické muzeum, Mendelianum, Uměleckoprůmyslové muzeum, Dům pánů z Kunštátu, Biskupský dvůr, Dětské muzeum, Památník Leoše Janáčka a mnohé další z Moravského zemského muzea. V okolí najdete zámek Šlapanice, zámek Křtiny nebo Alexandrovu rozhlednu. Z památek moderního umění nezapomeňte navštívit vilu Tugendhat, která se zapsala také na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Z ubytování v Brně si jistě vyberete.