Autobusová zastávka Dědina v ulici Evropská slouží pro dopravu ve směru Ruzyně, Břevnov, Řepy, Liboc, Motol, Vokovice, Veleslavín, Dejvice, Břevnov.Pojmenování zastávky je odvozeno od místního názvu Dědina.Autobusová zastávka je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží.Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod.Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně!

Zalesněným údolím protéká Račí potok, který dal patrně tomuto údolí jméno. Starousedlíci pamatují na hojnost raků v potoce. V poslední době se opět začínají občas objevovat. V údolí se rovněž nachází objekt bývalé tančírny. Budova lázeňského typu byla ve 30. a 40. letech oblíbená pro zábavní večery, které se zde pořádaly. Od 50. let objekt chátrá. Nejprve byly vlastníkem Československé státní lesy, posléze JZD a nakonec České dráhy. Způsob hospodaření ve druhé polovině 20. století přivedl stavbu na prokraj zničení. Do budovy zatéká, vstupní schodiště je zničeno, poškozena je i zadní část stavby a většina vitrážových oken je rozbita. Nicméně záchrana stavby je ještě zatím stále možná, snad se jí dočká.

Karlovo náměstí vzniklo při založení Nového Města v roce 1348 jako centrum jeho jižní části. Východní částí náměstí probíhala jedna z nejstarších pražských komunikací, Vyšehradská cesta, která spojovala Vyšehrad s Pražským hradem a která byla součástí původní Královské cesty. Na projektování náměstí se osobně podílel Karel IV. Bylo pojato tak velkoryse, že je až doposud největším náměstím v Evropě. Od svého vzniku náměstí sloužilo především jako tržiště. Obchodovalo se zde s obilím, uhlím, dřívím, rybami, dobytkem a s dalšími komoditami. Za Karla IV. zde byly každoročně vystavovány korunovační klenoty, jinak uložené na Karlštejně a konaly se zde při té příležitosti trhy. Mezi nejstarší budovy patří Novoměstská radnice postavená již za Karla IV. A Faustův dům na protilehlé straně náměstí, který pochází ze 14. století. Současná podoba náměstí z roku 1905 je dílem architektů Kamila Hilberta a Antonína Wiehla. Park, který tvoří největší část náměstí byl založen v roce 1870 a na jeho dokončení se v letech 1884 – 1885 podílel zahradní architekt František Thomayer. Náměstí je pojmenováno po českém králi a římském císaři Karlu IV. od roku 1848. Do té doby neslo názvy Novoměstský rynk, rynk Hořejšího Města, Velké tržiště, či dobytčí trh. V současnosti je Karlovo náměstí nejen rušným společenským, obchodním a dopravním centrem, ale díky parky i místem vyhledávaným pro odpočinek a procházky.

Hradec Králové je statutární město na východě Čech a metropole Královéhradeckého kraje, ležící na soutoku Labe s Orlicí a má téměř sto tisíc obyvatel. Hradec Králové je jedno z nejkrásnějších českých měst, s velmi bohatou a dlouhou historií ve které byl několik staletí druhým nejvýznamnějším městem po Praze. Výhodná poloha na soutoku dvou řek, předurčila místo kde nyní Hradec Králové stojí k velmi brzkému osídlení. Již v 10. století zde vzniklo slovanské hradiště rodu Slavníkovců s rušným tržištěm, ovládajícím starou obchodní stezku. Když roku 995 došlo ke sjednocení českých kmenů pod vládou Přemyslovců, stal se Hradec sídlem knížete a správním střediskem rozsáhlého území severovýchodních Čech. Rozvoj města probíhal nepřetržitě po celé středověké období. Osudový význam pro vývoj městského osídlení mělo 13. století, kdy se za Přemysla Otakara I. roku 1225 stal hrad s tržním předhradím svobodným královským městem. Ještě ve 13. století byl postaven nový gotický královský hrad, který se stal oblíbeným místem pobytu posledních přemyslovských králů. Jeho význam ještě vzrostl, když ho ustanovil Václav II. za část věna českým královnám, které na hradě žily jako vdovy. Na rozvoji města se ve 14.století začali podílet němečtí kolonisté a početná vrstva kupců a řemeslníků. Právě z této doby pochází městské opevnění, které na dlouhou dobu vytyčilo rozměry města. Město dlouho těžilo z přízně, kterou mu věnovali členové vládnoucího rodu. Když se město při výbuchu husitské revoluce postavilo na stranu Jan Žižky, který je ve městě dokonce pohřben, zdálo se, že tato přízeň bude ztracena. Ale už Jiří z Poděbrad a Vladislav Jagelonský si město velmi oblíbili, navrátili mu privilegia a podporovali stavební ruch. Období třicetileté války však bylo pohromou pro město. Švédská okupace, příchod jezuitů, násilné nucení ke katolické víře – to vše sužovalo město hmotně i duchovně. Švédské vpády postihly Hradec nejen vysokým výpalným, ale i těžkými ztrátami na obytných domech na předměstích a na uměleckých a stavebních památkách. Rozsáhlá a lidnatá předměstí byla fortifikacemi a požáry proměněna v poušť. Šťastná hvězda nad městem přestala svítit zcela v 18.stoleté. Město bylo jednak germanizováno a také poničeno během prusko-rakouských válek. Pruské vpády do země přinutily Josefa II., jako spoluvladaře Marie Terezie, k rozhodnutí, vybudovat z Hradce Králové vojenskou pevnost. Stavbě pevnosti, prováděné s přestávkou v letech 1766 až 1789, musela ustoupit obě předměstí. Roku 1866 se za hradbami pevnosti rozhodla válka mezi Rakouskem a Pruskem. Tehdy se ukázala další existence pevnosti bezúčelnou. Hradby se staly brzdou dalšího rozvoje. Pevnost tedy byla zrušena a hradby zbourány. Ve 20.století význam Hradce Králové opět stoupal. Město bylo oblečené do nového moderního hávu, stalo se krajským správním a kulturním centrem.Historický střed města tvoří Velké náměstí. Na něm stojí kostel sv. Ducha, zdejší katedrála ve stylu vrcholné gotiky, která pochází z počátku 14. století. V cihlové stavbě postavené pro královnu Elišku Rejčku je pohřben Jan Žižka z Trocnova. Ozdobou chrámu je kruchta, kde je nejstarší vyobrazení městského znaku, zlatá iniciála G v modrém poli, z roku 1463. Dalšími cennými památkami katedrály je pastoforium, což je schránka na nádobu s hostiemi, z konce 15. století či cínová gotická křtitelnice. Vedle katedrály stojí renesanční Bílá věž, kde je uložen třetí největší zvon v Čechách. Svůj název dostala podle bílého pískovce, z nějž byla postavena. Původní smysl budovy byla strážní a požární věž, která nyní slouží turistům k výhledům na město. Věž měří něco málo přes 71 metrů. Na Velkém náměstí stojí i barokní biskupská rezidence, kterou vystavěl Giovanniho Santiniho. Důležitou součástí náměstí je Mariánský sloup, který byl postaven roku 1716 jako vděk, že se městu vyhnul mor. Město je proslulé moderní výstavbou. Město je učebnicí moderní architektury obdivovanou po celé Evropě. Atmosféru Počátky této intenzivní práce významných architektů patří Janu Kotěrovi, autorovi secesní budovy muzea. Po 1. světové válce se pak stává vůdčím architektem města Josef Gočár, jemuž vděčí za vznik mnoha staveb nové části města, mezi jinými budova Ředitelství drah na Ullrichově náměstí (dnes Magistrát města), úprava Masarykova náměstí s pomníkem prezidenta, komplex škol na Tylově nábřeží (dnešní Gymnázium J. K. Tyla a přilehlá základní škola). Díky tomuto modernímu hávu se pro Hradec Králové vžilo označení „Salon republiky“. Atmosféru dokresluje množství parků a malebných nábřežních promenád.Ve městě se konají každoročně festivaly-Jazzový či divadelní, a další pravidelné akce a výstavy. Místní divadlo patří k jedněm z nejlepších v naší republice. Ze známých osobností měli co dočinění s Hradcem Králové například Václav Kliment Klicpera, podle něhož se jmenuje zdejší divadlo, Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromír Erben a Alois Jirásek, kteří studovali na zdejším gymnasiu.